Miluj souseda svého

Jedná sa o pohodovú záležitosť a Theodore Melfi ( aj scenár ) vytvoril zábavné dielko, plné zábavných a dojemných scén. Nesnaží sa nič vysvetlovať, nikomu sa nepodlieza, všetko pochopí divák sám a to sa mi páčilo. Lenže všetky tieto atributy sa stali tvorcovi pascou a nedokázal z nej vyliezť, všetko posobí mnohokrát príliš násilne. Ale Bill Murray je vynikajúci. 3+ (11.01.2015)

Od podobně zaměřených filmů v Miluj souseda svého hlavní postava neprochází příliš velkým vývojem. Je tu opět jeden důchodce, tentokrát válečný veterán Vincent, který má zdánlivě všechno a všechny na háku. Shodou okolností začne dělat babysittera dvanáctiletému Oliverovi, který ho postupně vytrhává z letargie. Nesledujeme ale nějaký zásadní posun od zapšklého starce ke starostlivému "dědečkovi", spíše nám film postupně odkrývá jednotlivé vrstvy Vincentova charakteru - nejdříve ty negativní (alkohol, dluhy, sázení), posléze pozitivní (péče o nemocnou manželku) finálně stvrzené v závěrečné Oliverově školní prezentaci. O to více je pro mě hlavní hrdina uvěřitelnějším a když k tomu připočteme, že jej hraje ženiální Bill Murray, zábavná podívaná je na světě. P.S. Trochu mi vadí, že songy od The National cpou téměř do každého nízkorozpočtového bijáku, naopak hodně potěšila pasáž v baru, kde Vincent trsá na klasiku Somebody to Love od Jefferson Airplane. (09.06.2015)

Svatej Vincek aneb otravná agitka hrdinství a hlavně dokonalá reklama těch nejlacinějších amerických filmových klišé. Místy k nepřežití, naštěstí to k mírné snesitelnosti dokáže táhnout Bill Murray, no ale vážení, s tím vychvalováním cynických hlášek, bych to zase tak nepřeháněl. Wattsové nechutné přehrávání je na pár facek. Líbivě primitivní a zoufale nedotažený film. S Melfim končím. 40% (25.03.2015)

„Jaký je Vin, když nejsme spolu?“ – „Nemá rád lidi a oni jeho. Jen ta kočka a ty. Proč ho máš rád?“ Od začátku (celá ta parádní návštěva banky) skoro až do konce jsem se víc než dobře bavil. Bill je ve své roli nerudného souseda naprosto skvělý a téměř neustále suše hláškuje („Praskla mi voda!“ – „Zavolej instalatéra.“), v čemž ho sem tam doplní (nebo mu nahrají) i další postavy, ať už Maggie („Nemůžu mít děti. Mám zkroucené vejcovody, nebo tak něco. Podle mě se jen štítily Davidova spermatu.“) nebo malý Oliver („Kdo tě naučil se prát, táta?“ – „Ne, můj babysitter.“). V případě Naomi bych možná ocenil i poněkud zajímavější roli než silně stylizovanou ruskou prostitutku, ale evidentně si ji užila a trochu mě s ní přece jenom dokázala pobavit. Téměř závěrečné vystoupení na pódiu se mi překvapivě líbilo, protože se vkusně podařilo sladit dojemnost (a to nikoli citově vydírající) s odlehčením, humorem. Scéna u jídla už byla slabší, ale „pějící“ Bill při závěrečných titulcích to napravil. Škoda jen té snahy tvůrců hrát i na vážnou strunu, kazilo to jinak vcelku pohodovou atmosféru filmu, kvůli tomu „pouze“ silné 4*. „Máš prachy?“ – „Jistě. 7 dolarů.“ – „To máš na svačinu?“ – „Ano, pane.“ – „Aspoň poznáš, jak je svět tvrdej. Něco málo přihodím. Říká se tomu zmírnění.“ – „Co je to zmírnění?“ – „Když ty dáš 7 a já přidám 3.“ (29.01.2015)

Hodně, hodně netradiční. Na dnešní poměry v kinech až nepatřičné. Možná už jsem sám tím vším zblbnutý, možná to při vší herecké genialitě vážně bylo vlastně o něčem bez něčeho. Každopádně bych rád na adresu sousedů mých vzkázal, že za prudiče Billa a šlapku Naomi bych je vyměnil dřív, než by mě dokázali znova nasrat a ještě bych je navíc osobně přestěhoval, kam by si sami řekli. (22.01.2015)