Torzo

Hodně dlouho silně erotizující giallo, strhující nejen krásou odhalených žen, ale i prostředím, v němž se odehrává a náhodnými krvavými scénami, obsahující ve velmi přijatelném a pozitivním poměru vše, co od dobrého gialla očekáváte. Včetně absurdně komické pointy s odhalením vraha a jeho motivů. Giallo je žánr, na který jsem si dlouho zvykal a přicházel mu na chuť, teď už si jen labužnicky užívám jeho krás a šťavnatosti. A Torso je lahodný kousek. (21.03.2016)

Erotika není všechno. Tento film nemá moc propracovaný scénář, což je pro italská gialla normální. Ovšem už dlouho se mi nestalo, že bych si hned na začátku tipl vraha a trefil se přímo do černého. V giallu by přece měl být vrah někdo, do koho bychom to vůbec neřekli. Oběti se navíc smrti moc nebrání, což nám sice umožňuje sledovat větší pole působnosti zabijáka, ale přeci jen je to proti logice. Film určitě nenudí a některé scény, jako například ta v bažině, jsou velmi povedené, ale to mi prostě moc nestačí. Celkově takové slabší tři hvězdy. (10.07.2011)

Hodně dobrý film. Martino si dokáže vyhrát s atmosférou která se tu dá krájet. 70 léta+hipíci a vrah. Vrahův motiv byl sice klišé ale nebral si s nikým servítky(oblíbená vražda je hipísačky v bahně). Napětí se tu dá krájet a celý film solidně odsípá. Je tu sice pár hluchých míst ale zas tak moc ne. Herci hrají tak nějak co mají a hudba podbarvuje atmosféru. Rozhodně doporučuji. (07.02.2019)

I Corpi presentano tracce di violenza carnale (Těla prokazují stopy znásilnění) je giallo které se zaryje pod kůži a už nepustí. Snímek vyniká především dusnou a nejistou atmosférou kterou podporuje vynikající hudební doprovod Maurizia De Angelise. Martino je zručný režisér který ví co na diváka platí. Provedení vražd není sice nijak výjimečné ale to vše mi vynahradila poslední půlhodinka která je napínavá a nervy drásající. Takže doporučuji shlédnout už jenom kvůli těm krásným , odhaleným dívkám:-) (02.06.2008)

I po tom množství italských hororů, s nimiž jsem již setkal, jsem stále nenabyl jistoty, zda-li jsou Italové opravdu tak špatnými herci a scenáristy, anebo je střídání neskutečně mdlého projevu s neskutečně teatrálním projevem a přítomnost vyloženě nablblých scén v jinak relativně chytrých filmech jakýmsi pochybným uměleckým záměrem. Torso toto všechno také obsahuje, ale v něčem se vymyká - je snad prvním giallem (a možná i prvním italským hororem vůbec), u něhož jsem se více než polovinu stopáže bál (anebo byl alespoň v silným napětí). Úsek, kdy se hrdinka schovává před vrahem v domě, je naprosto neskutečný a v rámci filmu nepřekonatelný, ale i několik scén z prvních šedesáti minut má hodně vydařenou atmosféru! Pro mě rozhodně příjemné překvapení, už jsem ani nedoufal, že ve mně nějaký starý italský horor vyvolá takhle pozitivní reakci. Jen tu všudypřítomnou nahotu stále považuju za strašně lacinou. Horror movie of the year (28.12.2009)