Medvídek Pú: Nejlepší dobrodružství

Nejstarší a nejznámější příběh medvídka o tom jak uvíznul v noře. Jako malej jsem ho četl a doteď si ho dobře pamatuju. Jen mě trošku rozhazovali drobné niance v dabingu, oproti jiným dílům. Tady byl Sova ženskeho rodu, prasatko zase mužského (přestože ten střední je vynikající) a les byl najednou stoakrový a né stokorcový. Jinak jako vždy dobře pobavil. (26.10.2011)

Máme tu další film a tentokrát se to moc nepovedlo. Animace je opět skvělá ale kdo by čekal něco jiného. Největší problém tohoto filmu je to jak je dětský. Za celý film jsem neviděl skoro žádný dospělí nebo dojemný moment. Film je strašně dětský a je to vidět. Na to se váže i humor který je opět naprosto dětinský a místy naprosto trapný. A scény o tom jak Medvídek Pú miluje med začínají ke konci být hodně otravné. Nechci tu psát slohy, 55% (3 hvězdy z 5). (10.04.2017)

Medvídka Pú si pamatuji hlavně díky knížce, takže když se mi do ruky dostal tenhle film, nebylo na co čekat. Výtvarné zpracování, hudba, celkem vtipný příběh - to už je u disneyovke klasika. Co mě však překvapilo u této byl naprosto dokonalý výběr postav. Každé zvířátko mělo naprosto odlišnou povahu a tak se každý divák musí v nějaké zvířecím protějšku poznat. Mým nejoblíbenějším bylo samozřejmě naprosto depresivní osel a pak permanentně vyděšené prasátko. Ideální film na odpočinkový večer. (16.05.2016)

Kúzelná disneovská animácia a príbeh, ktorý musí očariť menšie deti aj po rokoch. Jedná sa síce iba o mix menších dobrodružstiev, ale páčilo sa mi to preskovanie v knihe medzi stránkami, ktoré nabádalo deti pričuchnúť ku knižkám. Mlsný a hlúpučký medvedík Pú síce nepatril nikdy medzi moje obľúbené postavičky, vynahrádzali to však iné postavičky v Stoakrovom lese - melancholický somár Iáčik, bázlivé prasiatko, svedomitý zajačik či vždy vysmiaty tyger. Práve preto zvyšujem hodnotenie o 1 medovú hviezdu. (14.02.2019)

Jako malá jsem tuto pohádku neviděla. Měla jsem jen nějakou knížku, omalovánky a plyšového Medvídka Pú, kterého jsem měla moc ráda. Zbožňovala jsem ty obrázky a všechna ta roztomilá zvířátka až do doby, kdy jsem tento film shlédla. Najednou byl z Medvídka Pú hloupý břídil, co jenom jí med nebo myslí na to, jak jí med. Oblíbený Ijáček, kterého mi bylo vždycky líto, protože stále ztrácel ocásek, promluvil starým basem a vystěhoval Prasátko z jeho domečku, aby tam mohla bydlet Sova. Nikdo na to nic neřekl, Sova se nijak nežinýrovala a z Prasátka byl najednou bezdomovec ... to byla jediná chvíle, kdy se Pú zachoval přátelsky a nabídl Prasátku spolubydlení. Vůbec jsem tento příběh nepochopila. Pokud měl naznačit dětem, aby nelpěly na materiálnu, bylo by asi vhodné, kdyby to z toho ty děty mohly pochopit. Jinak si to neumím vyložit. Celý snímek mi přišel zdlouhavý, písničky mě tentokrát vůbec neoslovily a ten psychedelický sen byl opravdu hrozný. Nemohla jsem se rozhodnout, zda dát dvě nebo tři hvězdy, několikrát jsem to změnila, ale nakonec zůstávám u dvou, protože obrázky jsou sice krásné, ale na povedený film to nestačí. Navíc když to srovnám s o dvacet sedm let starší Popelkou, která je okouzlující, nemůžu dávat hvězdy jen za dětskou nostalgii. (17.06.2011)