Dumbo

Ano, ano to je to legendární létající slůně s velkými ušima pokud se nepletu? Ve srovnání ale třeba s předchozím ale o to více spornějším snímkem Fantazie je ale animace a děj tohoto snímku zcela konvenční, přesto však tento snímek obsahuje i mnohé experimentální sekvence. V jedné a pro mě jako dítě nezapomenutelné scéně slůně vypije plnou mísu šampaňského a potom zažije vize hýřící barvami. Mě osobně se však ale nejvíce líbili záběry z přehlídky sladce růžových slůňat, které vešly do podvědomí a dějin animovaného filmu jako jeden z určitě nejoriginálnějších obrázků. (07.11.2006)

Pôvodný príbeh od manželov Helen Abersonovej a Harolda Pearla som nečítal. Bolo vydaných iba niekoľko výtlačkov s názvom Dumbo, the Flying Elephant avšak nikdy sa táto 36 stránková kniha neuchytila. V súčastnosti je k nej veľmi ťažké sa dostať (ak sa vôbec dá) a tak nám zostáva sa na film pozrieť z toho hľadiska, že aj keď sa údajne líši od predlohy, stále sa jedná o veľmi hodnotné dielo. Dumba mám rád aj ako film, ale aj ako postavu. To ako tvorcovia dokázali pomocou zábavnej a nie prepracovanej animácie vyrozprávať je fascinujúce. Áno, keď sa tak na to pozriete, animácia je síce veľmi pekná, farebná, no nejde o nič prevratné, dychberúce. Aj napriek tomu to však funguje. Film má 64 minút a z toho nemalú časť tvoria pesničky, keďže sa jedná o muzikál. Tie mám veľmi rád, hlavne veľmi silnú Baby Mine. Jedná sa o dosť silný film. Krásne ukazuje fungovanie rodinného puto z iného uhla pohľadu a práve preto sa veľa divákov vie s týmto dielom stotožniť. Ja tam patrím tiež. V tých rokoch (40 roky 20. stor.) to veru v USA a zvlášť v Disney nemali ľahké. Druhá svetová vojna bola v plnom prúde a v študio prebiehalo niekoľko štrajkov (tesne pred vydaním filmu). Avšak aj napriek tomu všetkému sa filmovému štábu podaril vytvoriť veľmi jednoduchý, milý a emocionálne veľmi silný rodinný film. Pre tých čo by viac zaujímal vznik, história a detailnejšia analýza filmu, odporúčam verziu s audiokomentárom režiséra Peta Doctera, historičky Pauly Sigman a filmára Andreasa Deju. (30.07.2019)

Mne sa ponúkajú dva pohľady na pôvodnú rozprávku z roku 1941. Ten prvý je genialita animácie. Keď sa na to dívate a uvedomíte si rok výroby, tak mnohí animátori takú úroveň dnes nedosahujú ani náhodou. Tu nie je čo vytknúť, práve naopak. 5 hviezdičiek jak oči. A potom je tu druhý pohľad. V Dumbovi sa vlastne dívame na otrocký život zvierat v zajatí cirkusu. Malé stiesnené vagóny, reťaze na nohách, biče, nezmyselné namáhavé čísla pre pobavenie idiotov. Hej a potom je tu ešte šikana a ponižovanie z dôvodu inakosti. Týmto by Disney dnes teda nezaujal. Asi budem nespravodlivý zato, že kvôli tomu znížim hodnotenie, ale mne sa proste téma absolútne nepáčila. Iste bola tu aj čistá a nezištná materinská láska, alebo úprimné kamarátstvo dvoch “lúzrov”. Ale len slabá náplasť na to všetko zlé. Dám teda celkové štyri. (03.08.2022)

Jedna z prvních Disneyovek, která kdy spatřila světlo světa a zároveň prý i nejoblíbenější snímek samotného Walta stvořitele. Původní, dnes již dávno klasický Dumbo poutá nejen na svou dobu kouzelnou animací, spoustou hudebních čísel (Oscar) a hlavně sentimentálním příběhem o odloučení dítěte, zde slůněte, od své matky a vzniku skutečného přátelství. Na dnešní dobu krátká stopáž nemá (až na snovou sekvenci) čas nudit a film si příjemně plyne k očekávanému závěru. Škoda jen, že si divák létajícího Dumba neužije víc. Jinak je to tradiční pohádka staré školy, kde není jen cukr a smích, ale i zdůraznění faktu, že život není peříčko a procházka růžovým sadem. Mně se to po boku malé dcerky o vánočních svátcích líbilo a třeba si jednou dám i novou verzi od Tima Burtona. (05.01.2022)

Jako dítě jsem měla tento film na kazetě dabovaný jedním člověkem. A tu pohádku jsem milovala. Dumba jsem dnes viděla po cca 25 letech a i v mých dospělých očích to byl nezapomenutelný zážitek. Sice mě překvapila stopáž - sotva hodina bez titulků (jako dítěti mi přišel film delší). Alegorie na šikanu a rasismus je platná snad v každém období a pochopila jsem myšlenku filmu, co mi jako dítěti nedocházela. Navíc jsem u filmu jako dítě ani slzičku neuronila, i když je velice pochmurný, ale jako dospělá jsem měla na kahánku. Film mě donutil se zamyslet nad Disneyho tvorbou, poněvadž Dumbo je z roku 1941, ale v podstatě spolu s Bambim a jinými klasikami jsou to animáky dětí narozených v 90. letech minulého století. Tenkrát se totiž tyhle staré animáky vracely a neustále vydávaly na VHS, protože celovečerní film od Disneyho vyšel tak jednou za pět let, dnes bohužel na úkor kvality plodí Disney několik animáků do roka. (26.06.2016)