22 Jump Street

Veľká pecka.Už ani nepamätám kedy som naposledy v kine plakal od smiechu. Tu sa to podarilo. Sviežosť jedničky je ospravedlnená vedomím vypĺňaním sequelových klišé (niečo ako Scream 2 a 3 ale omnoho funkčnejšie) a Hill s Tatumom sú najsympatickejšia dvojka za (minimáne)posledný rok. Veľmi silných 9/10. P.S. počas záverečných titulkov som mal chuť tlieskať. P.S. 2 ak niekomu nesadla jednička samozrejme zabudnite P.S. 3 "Something Cool" !!!!!! (11.07.2014)

Áno, záverečné titulky sú na filme to najvtipnejšie. Občas sa niečo podarí, ako napríklad dvojčatá a aj tá identita hlavného záporáka je vtipne prekvapivá. Inak ale iba stávka na istotu, aby sa to páčilo najmä teenagerom, ale aj aby tí dospelejší si nepovedali, že už z podobných filmov vyrástli, čo sa asi nakoniec v mnohých prípadoch stane. Za najzaujímavejší formálny prvok považujem oddelený obraz, splývajúci pri stretnutí našich buddies v jeden celok. Prečo takých nápadov nemá v sebe dvadsaťdvojka viac? (13.01.2017)

Pokial vás bavila jednotka, tak dvojka vás dostane do kolien. Celý štáb spolu s hercami, zvráteným humorom, štýlovými spomalovačkami, či hudbou je späť a aj keď Phil Lord a Chris Miller použili podobnú šablónu ako pri prvom diely, tak to vôbec nevadí, pretože na kostru príbehu nabalili dva krát nápaditejšie - humornejšie - akčnejšie scény. Channing Tatum a Jonah Hill okrem toho, že hrajú opäť "polená", tak ich postavy dostali trošku iný rozmer, čo je tiež velké plus. 22 Jump Street je v podstate rovnaký ako prvý diel akurát je rozšírený trošku viac do šírky a do hĺbky. A záverečné titulky nemajú chybu. 89% - 4* (26.10.2014)

Perfektní komedie, která směle navazuje na svého předchůdce a která bude bezesporu patřit k nejlepším žánrovkám roku 2014. Nařechtal jsem se fakt hodně, takže jsem uvažoval i o plné palbě, ale když srovnám 22ku například s Apokalypsou v Hollywoodu nebo letošníma Strážcema Galaxie, tak mi to vychází tak na krásných 85%. A dodávám "Don't fuck my daughter!!!" (05.10.2014)

Tak markantní skok oproti prvnímu dílu, kde byla cítit jistá nekvalita, čekal asi málokdo. Nekvality si byli nejspíš vědomi i samotní režiséři a udělali z 22 Jump Street komediální podívanou roku, která svými (zde poměrně často zmiňovanými) sebeuvědomělými, sebereflexivními a sebeparodickými postupy značně narušuje tok vyprávění a iluzi reality. Divák je těmito zcizujícimi prostředky neustále znejišťován, jeho očekávání se neustále modifikují, přičemž film jde často až na samou hranici filmovosti (někdy možná až za ní), resp. žánrových pravidel a odkazuje k sobě samému jako k médiu nebo spíše k procesu filmové produkce a tvůrčím volbám. (03.06.2015)