Láska, soudruhu

NĚKDO BY MOHL V NÁSLEDUJÍCÍCH VĚTÁCH VIDĚT SPOILER: Nenáročná romantická komedie, která může zaujmout dokonce i toho, kdo nemá ani elementární historické znalosti. Všechno je zde velmi zjednodušené – historická fakta, historické a fiktivní osoby. Filmový Jan Novák se krásně vymlouvá, že se nemohl se svou finskou láskou spojit. Během prázdnin 1939 (do vyhlášení války) a po jejím skončení v období 1945-1948 to určitě šlo. Ale to je zřejmě pod scénáristovu i divákovu rozlišovací schopnost. Hlavně že jednotlivé postavy mají jasno, co je černé a co bílé. Jen přerod Hádka z absolutního fanatika, který měl „z kapitalismu za výbornou“, na emigranta je přeci jen trošku moc. A když už mu dal režisér do úst tolik ideologických frází a slátanin, mohl ho nechat promluvit i na konci filmu, abychom poznali, jak je na tom duševně v tak dramatické životní situaci. Škoda, že více prostoru nedostali ostatní čeští hudebníci - „účastníci zájezdu“. Tenhle potenciál nebyl využit. Vtipné bylo zakomponování historických postav – prezidenta „skinheada“ U. K. Kekkonena, rozšafného Gagarina a básnícího „Budaře“. Vnímavý divák si mohl překvapeně povšimnout i postavy nechvalně proslulého Lee Harvey Oswalda, který brzy značně ovlivní světové dějiny. I když se jedná o koprodukci, nemohu se zbavit dojmu, že jde o nízkorozpočtový film. Pokud by se našel investor, jistě by se dalo tohle téma pojat velkoryse. Ovšem s nejistou návratností vložených prostředků……….. Dávám za 3 – 60%. (14.09.2014)

Že láska vládne napříč ideologiemi víme už dávno a tohle koprodukční cosi žánr romantické komedie nikam neposunulo. Předně tu nebylo prakticky nic vtipného. Hádkova postava, která měla asi největší komediální potenciál, zůstala trestuhodně nevyužita a podle mě byla i špatně obsazena. Budař, který se ve filmu také mihl, by na roli pasoval lépe. Lee Harvey Oswald, Gagarin či náměstek ministerstva zamilovaný do hospodyně, což byly prvky, které snad měly rozesmát, působili vyloženě trapně. Prkenný byl i Etzler a jeho vzdychání po Kati Outinen působilo značně nedůvěryhodně. Jediné, co mě trochu zaujalo, bylo sympatický projev Veery W. Vilo, ale to je sakra málo. 30% (06.11.2014)

Čert vem v zájmu vtipu zjednodušující tendenčnost, jako nenáročná hřebejkovina plná východňanů v neokoukaném prostředí je to příjemná podívaná. Nenáročné, nepamětihodné, možná i trochu moc dlouhé, ale i díky uchu lahodící jazzové hudbě a finštině prostě od začátku do konce příjemné. A s tak povedenou tečkou, jako byla závěrečná plavba za svobodou se ze sálu nedalo odcházet ve špatné náladě. (30.04.2014)

Upřímně řečeno, nahrál jsem si tenhle kousek tak trochu omylem, ale přesto jsem ho zkoukl, protože jsem viděl příležitost seznámit se se zástupcem české kinematografie, které dlouhodobě nevěřím a spíš se jí vyhýbám. Láska, soudruhu potvrdila všechny stereotypy, které jsem si na základě zkušeností k české produkci vytvořil. Nízký rozpočet, plochý scénář, který by slušel maximálně tak malému neambicióznímu televiznímu snímku. Plakátová historka o tom, jak komunistický synek z prominentní rodiny díky lásce prohlédl a dal vale kariéře v totalitním Československu. Prakticky všechno je mělké, nedotažené a provinční. Z celého filmu mě zaujala jen dvojice mladých finských hereček, ve které prim hrála blonďatá Laura Birn, scéna, kde Jan Budař zdařile paroduje zapálený ideologický projev sovětského mládežníka, a motiv pozdějšího atentátníka na amerického prezidenta Kennedyho coby účastníka festivalu a nápadníka jedné z hrdinek snímku. Jinak netvrdím, že by to celé nemohlo fungovat, ale muselo by se mnohem víc zapracovat na scénáři, dialozích i vtipných pointách komicky laděných scén. Celkový dojem: 35 %. (22.05.2016)

Určitě šlo z tohoto tématu vytřískat víc. Střet Východu se Západem během studené války, okořeněný navíc romantickou láskou je vděčný nápad, ale toporné dialogy a ne příliš dobré výkony herců to hodně kazí. Film je navíc prezentován jako komedie, ale je to téměř vtipuprosté. Legrační bylo sledovat to komunistické zapálení u tří čtvrtin československé delegace na festivalu (kdo tu dobu pamatuje, tak to bylo i mrazivé zároveň), Budař v roli sovětského básníka je celkem dobrý a nejlepší fór představoval Lee Harvey Oswald na setkání komunistické mládeže (ikdyž i to bylo spíše mrazivé). No a to je z humoru vše, žádnou jinou veselou scénu jsem nezaznamenal. Takže pocity smíšené a vychází mi z toho podprůměrné hodnocení. (16.10.2014)