Keoma

Kdyby se Sergio Leone rozhodl, že zfilmuje Nový zákon s Francem Nerem jako Ježíšem, tak by to dopadlo jako Keoma. Uhrančivý Franco Nero si vyřizuje účty v nekompromisním, ale o to více tíživějším westernu, který nešetří biblickými motivy ani hutnou atmosférou. Závěr, prostředek, konec, jen stěží můžu vypíchnout vrcholnou scénu. Keoma se na vrcholu drží od začátku do konce. (18.09.2009)

Divný Nero. Pekná ukážka ako spomalené zábery môžu western aj kaziť (niekedy je to trápne). Fajn ingrediencie (hudba, akčný príbeh, kamera, cit pre atmosféru), ale kazia to napríklad smiešne bitky alebo niektoré wtf kreácie a výkriky pri umieraní (vrátane hluchého finále). Použitie pesničiek je takmer srdcervúce, ale mne to dáko nestačí... Inak zaujímavé, koľkokrát sa do použiť jedna mláka... (02.09.2011)

Kdysi jsem se rozhodl hodnotit špagetozápaďárny jako samostatnou filmovou odnož. Když pominu takové veličiny jako Corbucci, nebo Leon, jedná se většinou o naprosté srajdy. Ovšem roztomilé srajdy. Takže abych mohl dát nějakou tu hvězdu navíc oproti zbytku všech těch movie okolo, proto to svébytné hodnocení. - No a na tohle jsem koukl znova po mnoha letech a desítkách dalších špageťáren. Až mně vyděsilo jak špatné to je i v kontextu jiných italských (případně španělských) konin. A tentokrát to nezachránili ani ty modrý voči pana Nera, či rozverná vybíjená. Hudba děs, dialogy sranda (nechtěná) ultra děs, dresy sranda, příběh (? to jako fakt ta těhotná pani v nesnázích?) hovado, kydlení prčanda. Dva příklady za vše: na konci povídá paní smrtka (?) panu Keomovi držíce v ruce novorozeně - ,,počkej, vem si ho, bez tebe zemře, potřebuje tě!" A co na to pan Keoma?: ,, nepotřebuje, je totiž svobodné a kdo je svobodný, ten mě nepotřebuje!!" Tak. No a v úvodní scéně se najednou ozve výstřel a jeden pán má najednou v ruce zapíchlý nůž!!! Ten po něm hodil ani ne půl kilometru vzdálený pan Keoma. Ten zvuk výstřelu si vykládám tak, že ten nůž letěl nadzvukovou rychlostí a jednalo se tak zřejmě o sonický třesk. A tak to jde celý film, jedna scéna za druhou ... . (18.02.2024)

Už dlouho mě spaghetti western nenadchl tak jako Keoma. A je to o to zajímavější, že (pokud vím) nemá vůbec nic společného se Sergiem Leonem ani s Enniem Morriconem. Oslňuje ale úplně vším. Na první pohled jednoduchým, nicméně skvěle podaným a ve výsledku i hutným osudovým příběhem plným výborných postav, úchvatnou režií, která se Leonemu vyrovná, chytlavou hudbou, herci... Jak říkám, úplně vším. (04.12.2013)

Velmi slušný a originální spaghetti western. Nejde o další klon Leoneho, Castellri si jde vlastní cestou. Za zmínku stojí absence hudby od Ennia Morriconeho, což rozhodně není na škodu. Bratři Angelisové ji s přehledem nahrazují v podstatě jen jedou, za to ale skutečně působivou písní. Keoma má vážně skvělou mystickou atmosféru. Motiv záhadné stařeny se mi opravdu líbil a díky němu působil snímek "japonsky" (vzpomněl jsem si na Onibabu) ještě více, než jiné spahetti westerny. Scénář také poměrně originální (potěší flashbacky do minulosti, i když nejde o nic nového pod sluncem), ale na můj vkus možná trochu překombinovaný. Hlavně zdlouhavý souboj s Cadwellem a spol. Naštěstí to vynahradil atmosférický finální souboj s nevlastními bratry. A závěr. "Muž, který je svobodný nikdy neumírá". (ty pseudofilosofický kecy Franca Nera jsou ale snad ze všeho nejlepší!) 4,5 (10.08.2015)