Minulost

Málokdo (pokud vůbec kdo) umí v současné kinematografii civilně zachytit spletitost, složitost a s tím spojenou nejednoznačnost mezilidských vztahů tak jako právě Farhadi. Svým postavám vstupuje "dokumentárně" do života jen na určité období, aniž by vysvětloval co bylo a co bude. Zarytě se vyhýbá vyřčení nevyřčeného či nabídnutí (roz)řešení. I přesto (či právě proto) se umí dostat postavám pod kůži způsobem nevídaným. Přijde, zachytí, zdrtí a zase odejde. Největší (a ostatně i jediné) zklamání je, že se Farhadi snaží, ať již cíleně či mimoděk, o takové intimnější navázání na Rozchod Nadera a Simin. Ostatně tohle by klidně z fleku mohlo být volné pokračování "po letech". Stačilo by vyjít ze situace, že Simin s dcerou na západ odešly... (19.10.2013)

Rozťahaná rozvodovka s pár silnými momentami. Užívateľ David´82 vo svojom komentári píše: "Málokdo (pokud vůbec kdo) umí v současné kinematografii civilně zachytit spletitost, složitost a s tím spojenou nejednoznačnost mezilidských vztahů tak jako právě Farhadi.". Niektoré rozvodové diely Súdnej siene z produkcie televízie JOJ s amatérskymi hercami znesú, čo sa týka civilného poňatia porovnanie s Minulosťou. Dejovo sú ešte výživnejšie a zamotanejšie než Minulosť. Sú to také skomprimované príbehy nejednoznačnosti medziľudských vzťahov, filmovo síce nestojace príliš za veľa (limitácia priestorom súdnej sine a jej bezprostredného okolia príliš obmedzuje možnú variabilitu spracovania), príbehovo však občas ponúkajúce veľmi poučné príbehy z nekonečnej knihy Tisíca a jedného rozvodov tých, čo si pôvodne sľúbili nekonečnú lásku až po hrob toho druhého. (13.11.2013)

Kriste. Stará kurva čo to ťahá a jebe s každým, čo je aspoň trochu divný a potom sa čuduje, aky dojebatý ma život, deti a všetko okolo toho. Ne. Nebudem sa viac k tomu vyjadrovať, lebo toľko nadávok snaď ani nepoznám. Dajte mi späť niekto tie hodiny života, čo som pri tomto ohavnom dríste strávil. ODPAD!!! (25.08.2018)

Ked nam je hlavna postava sympaticka, je ovela lahsie prezivat to, co sa s nou deje, ako ked sa nam nepaci, ba vobec nerozumieme jej konaniu a v podstate je nam to fuk, ako to cele skonci. Aspon u mna to tak funguje. Urcite by sa mi aj film pacil viac, keby som si nemyslela o zene z tohto pribehu, ze sama si moze za svoje nerozvazne a lahkomyselne spravanie. Fakt mi bola velmi nesympaticka, nie herecka, ale postava. A tie cigarety to uplne dorazili. Minulost by som definovala ako dost zvlastny film. Divak musi sam prist na to kto je kto, napriklad cie su tie deti, atd. A rusil ma ten hluk. V pozadi a pocas dialogov boli vzdy - viem ze zamerne - nejake rusive zvuky, napr. fen na vlasy a ine. Akurat tych deti mi bolo luto. Ide o depresivny film s mnozstvom hadok, kriku a placu. Urcite to nie je ziadna oddychovka. Mysteriozna drama? Nemyslim si. Iba drama. Riesia sa predovsetkym vztahy, partnerske a rodicovske. Myslim si, ze taky, aky je byt, kde zije tato rodina, taky je aj zivot hlavnych postav. Pochmurny, depresivny, tmavy, nelakavy, neopraveny. Treba ho dat do poriadku, namalovat steny, opravit to a to. Myslim si, ze je v tom akasi metafora. And by the way, nemam rada otvorene konce... (28.05.2020)

Jedná se o stejný styl vyprávění jako v případě Rozchodu Nadera a Simin - postupné odhalování nových informací z jednotlivých stran, které nutí neustále přehodnocovat názor na dosavadní průběh věcí. Bohužel se však Farhadimu stalo to, co už několika jiným autorům, kteří za sebou dosud neměli příliš dlouhou kariéru - v dobrém slova smyslu se Farhadi Rozchodem odstřelil (podobně jako třeba Vinterberg Rodinnou oslavou, Bugajski Výslechem, Trzaskalski Edim nebo Lukaszewicz Linczem), protože hned ze startu je jasné, že každý další jejich film může být maximálně stejně dobrý, ale určitě ne lepší. Není možná nejšťastnější každý režisérův film srovnávat s předchozím opusem, ale vzhledem ke stylu, který Farhadi v Minulosti prostě a jednoduše jen bez dalšího opakuje, se nelze od tohoto oprostit. Minulost oproti Rozchodu zaostává zejména faktem, že mimo íránské hranice, reálie a společenské smýšlení příběh ztrácí na své naléhavosti. Francouzské prostředí žádnou přidanou hodnotu nenabízí a s ohledem na průměrnost až podprůměrnost filmové produkce této země ani nabídnout nemůže. To, že postavy ve filmu jsou přistěhovalci, je stejně výmluvné, jako kdyby o přistěhovalce nešlo. Dále je zde velmi obtížná identifikace s postavami, které, ač jsou propojeny jinak ne nezajímavým příběhem, jednají dosti iracionálně a ve výsledném dojmu spíše vzbuzují nesympatie za to, jak nerozvážně si rozesraly život a mohly si za to zcela samy, neboť jejich jednání nebylo důsledkem zoufalé situace nebo vynuceného úniku, nýbrž neschopnosti řešit věci mozkem namísto křiku, hysterie a nadávek (již jsem zde v komentářích několikrát psal, že nechť po mě jako divákovi autor nežádá, ať se ztotožním s blbci a blbkami). Nakonec, na rozdíl od Rozchodu je v minulosti pár hluchých míst, během kterých je velmi jednoduché ztratit divákovu pozornost. Shrnuto do hodnocení - včera po projekci bych film hodnotil mnohem níže, ale nyní s chladnou hlavou a s bujnou představivostí, jak by film rezonoval nebýt Rozchodu, dávám průměrné 3 hvězdičky. (27.11.2013)