Minulost

Moc hezky a přehledně rozprostíraná až nakonec rozprostřená síť mezilidských vztahů. Obdivuhodně napsaný scénář, jehož postupně odhalované motivy zhušťují atmosféru a otevírají stále větší prostor k herectví. Tíha postav se postupně proměňuje a je to nakonec Samir, jehož účinkování v příběhu je klíčové. Bérénice Bejo sice strašně ječela, ale záleží na vkusu (a nastavení hlasitosti v sále), a ten já pro ní rozhodně mám. Loňský vítězný Rozchod Nadera a Simin jsem odložil na neurčito, ale tvorbu Asghara Farhadido je nutné do budoucna sledovat. Jeden z vrcholů letošního Cinema Mundi, 2014. (04.03.2014)

Dlouhé doznívání Rozchodu Nadera a Simin. Příběhová výstavba Minulosti, s příliš pečlivě odkrývanou historií propletených vztahů, nedokáže zakrýt, že Farhadi myslel předně na to, aby měl diváka neustále čím překvapovat. Postavy kvůli tomu nutí k vyhroceným činům, jejichž melodramatický nádech dost ztěžuje vnímání filmu jako utlumeného psychologického dramatu. Výsledkem je nepřesvědčivé vyjádření známé poučky „minulosti neutečeš“ (v nejvýstižnější metafoře filmu, bohužel použité hned v úvodu, jsou minulostí dešťové kapky na čelním skle automobilu, rovněž bránící ve výhledu a v cestě vpřed). Nejen nepřesvědčivé, ale navíc parazitující na utrpení postav, zejména Marie (příjemně civilní Bérénice Bejo), jejíž život uvízl mezi dvěma muži. Nešťastní jsou ale také všichni kolem ní, snažící se mezi sebou urputně navázat zpřetrhaná pouta, zatímco se divák snaží zorientovat v tom, kdo je vlastně čí vlastní/nevlastní otec/matka/dcera/syn. Pokud se budu chtít dojímat nad osudy nešťastných lidí, můžu si rovnou pustit plnokrevné melodrama, které nepředstírá důležitost a jde k emocionálnímu jádru přímo. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Radko, ScarPoul (07.05.2014)

Jestliže předchozí celosvětově proslavené strhující drama Asghara Farhadiho Rozchod Nadera a Simin popisuje nesnesitelnou těžkost až nemožnost rozpadu manželství v totalitou svázané současné íránské společnosti, jeho nový film Minulost naopak popisuje nesnesitelnou lehkost jeho rozpadu v dnešní Evropě. Hodnotí se tak míra svobody - minulá zpráva kriticky hovořila o nedostatku svobody, ta současná hovoří opět kriticky o jejím nadbytku. Íránská totalita a extrémně liberální Evropa představují možná dva extrémy, jestliže v první realitě se z manželského svazku téměř nedá vycouvat a je míněn na vždy (jak tomu bylo v dávném kdysi i v našich končinách), v realitě druhé se vztahy volně prochází a bez ohledu na děti a dopady na okolí (i možná morální dilemata) se střídají partneři bez jakéhokoliv pocitu újmy. Jako by se dnes mohlo všechno, jako by činy neměly své budoucí následky, jako by neexistovalo nic dlouhodobějšího. Tím, jak se zrychlil pracovní život, zrychlilo se i subjektivní vnímání času, vlastní život se žije jakoby pohledem skrze sklo. Nepřemýšlíme o něm, nerozumíme mu, nemáme čas se zastavit a řešit ho. Jen se díváme a neslyšíme. Pohledy skrze sklo. Příhodná metafora i efektní formální prvek... (14.08.2014)

Rozťahaná rozvodovka s pár silnými momentami. Užívateľ David´82 vo svojom komentári píše: "Málokdo (pokud vůbec kdo) umí v současné kinematografii civilně zachytit spletitost, složitost a s tím spojenou nejednoznačnost mezilidských vztahů tak jako právě Farhadi.". Niektoré rozvodové diely Súdnej siene z produkcie televízie JOJ s amatérskymi hercami znesú, čo sa týka civilného poňatia porovnanie s Minulosťou. Dejovo sú ešte výživnejšie a zamotanejšie než Minulosť. Sú to také skomprimované príbehy nejednoznačnosti medziľudských vzťahov, filmovo síce nestojace príliš za veľa (limitácia priestorom súdnej sine a jej bezprostredného okolia príliš obmedzuje možnú variabilitu spracovania), príbehovo však občas ponúkajúce veľmi poučné príbehy z nekonečnej knihy Tisíca a jedného rozvodov tých, čo si pôvodne sľúbili nekonečnú lásku až po hrob toho druhého. (13.11.2013)

Farhadi variuje to, co velmi dobre umi. Jemne pootacet optikou pohledu na sve hrdiny, naklast na rozchazejici se manzele neprijemnosti (tentokrat jak uz nazev napovida pujde o minulost) a prihodit tam trpici dceru. Stejne jako Rozchod Nadera a Simin to cele tahne kriminalni zapletka. A zenske hrdinky jsou tentokrat jeste protivnejsi nez v jeho predchozim dile. Presto prese vsechno je to ale jiny film, ma v sobe vic intimnejsich a jemnejsich momentu, par lepsich detailu, jiny (a rekl bych lepsi) rytmus, mene schvalnosti a teplejsi barvy. A navic od zacatku napeti, ktere si v leccems nezada se Zvjagincevovym Navratem. Proti nemu ale zustava Farhadi civilnejsi. (06.06.2013)