Režie:
Clio BarnardScénář:
Clio BarnardHudba:
Harry EscottHrají:
Conner Chapman, Shaun Thomas, Steve Evets, Siobhan Finneran, Elliott Tittensor, Sean Gilder, Ralph Ineson, Jamie Michie, Paul Chapman, Lorraine Ashbourne (více)Obsahy(1)
Tato moderní bajka pojednává o třináctiletém Arborovi a jeho nejlepším příteli Swiftym. Oba jsou vyloučeni ze školy a ve své vlastní komunitě jsou považováni za outsidery. Jednoho dne se chlapci setkají s Kittem, místním sběratelem starého železa, a začnou mu pomáhat s prací, k čemuž používají pouze koně a povoz. Swifty to od přírody s koňmi umí, zatímco Arbor se vydává v Kittenových šlépějích – chce na něj udělat dojem a přijít tak k penězům. Kitten však i navzdory tomu upřednostňuje Swiftyho. Arbor se následkem toho cítí raněný a odstrčený a mezi oběma chlapci narůstá propast. Když se Arbor začne chovat stejně chamtivě a vykořisťovatelsky jako jeho velký vzor, napětí se stupňuje a vrcholí tragickou událostí, která je všechny nenávratně změní. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (63)
Totálně brutální, nekompromisní sociální drama ze světa britské vrstvy, kde táta prochlastá první ligu s kumpánama v tamním lokále, matka si vylejvá zlost na synovi a ten pro změnu okupuje společná prostranství jen, když se setmí. Celý ten film probíhal v určitém industriálním tempu. Příběh se totiž odehrává v relativně malém průmyslovém městě, takže se v něm objevuje jedna fabrika vedle druhé. No a celou dobu se odvypráví určitý příběh se dvěma kluky a kopou kabelů zakopanou pod zemí, která čeká na zpeněžení. Jednou se ale i tahle pohádka o tom, jak zbohatnout, musí vymstít. A na to si počkejte, protože pak už Vám zůstane jenom vytřeštěný zrak a tupý pohled. Drsný film. ()
Jaký je rozdíl mezi britským sociálním dramatem a mysteriózním thrillerem? Žáádnýýý! Obojí je zdánlivě neskutečné... Špatná zpráva je, že se i my stylem života blížíme mílovými kroky ke zmatkům v žánrech, jsme totiž mimořádně chytlaví k přebírání negativ od zemí, které obdivujeme, takže doba, kdy dítě nazve matku idiotkou zasranou a ta řeší problém obviněním školy ze selhání, je již blízko... jen co začnou dětem zabírat energiťáky, které si oblibují stejně, jako Arbor a Swifty, z kombinace s ADHD a nefunkčnosti rodin pak vzejde nová generace... The Selfish Giant mně namíchal výživný koktejl pocitů - od nenávisti k sběrným surovinám, přes znechucení, bezmoc a vztek, až po obdiv k dětským hercům i ocenění přístupu k tématu... ale úplně nejlepší je, že jsem se jednou mohla cítit jako aristokratka s tím nejlepším vychováním, které mi poskytlo návod k umění žít... ()
Nějak mi ty současné britské filmy nesedí. Je na nich zajímavé to, jak jsou dělány syrově, jak jsou herecké výkony přirozené, ale stejně mi prostě nesednou, a to ani v takovém případě, kdy se jedná o snímky silně emotivní. "Sobecký obr" takový je, zejména představitel hlavní role je zde naprosto výborný, ale stejně si nemůžu pomoct, tohle nejsou filmy, co mě chytnou za srdce. A mohou být sebepřesvědčivé. ()
Britská sociální dramata mají silný zvuk a Sobecký obr tento fakt jen potvrzuje. Naprosto nekompromisní, syrový a přesto silně zúčastněný pohled na dvojici sotva dospívajících kluků, jejichž nedětský svět je omezen jen honbou za elektrickými kabely a kovovými předměty v nehostinném industriálním prostředí severní Anglie. Téma může kdekoho odradit, proto je na místě říct, že jeho podání od prvních momentů uchvátí a naprosto sebejistě dávkuje divákovi jednu ránu za druhou, provláčí ho špínou, deziluzemi a nejhlubším možným dnem, aby se nakonec v pár nenápadných dovětcích odrazilo do již neočekávaných výšin. Hlavní hrdina v leččems připomene nezvladatelného chlapce z filmu bratří Dardennových Kluk na kole a film jej nechá projít podobným i když daleko vyostřenějším vývojem. Společně s jeho přítelem, který je přesným opakem jeho bezhlavé nestálosti a neschopnosti citového prožitku, vytváří nezapomenutelnou dvojici emotivně symbolizující sílu i tíži skutečného přátelství. Sobecký obr slibuje silný zážitek, který však nechce zanechat hořkou pachuť, ale naopak najít určité vysvobození z jinak přepjatě podaných životních podmínek postav. Právě proto je jeho konečný účinek tak mocný a i když je to klišé, myslím, že hrobové ticho během závěrečných titulek je určitě spolehlivým lákadlem na tento nenápadný skvost. ()
První a pro mě nejlepší film, který jsem letos ve Varech měla možnost shlédnout. Sympatické na něm je to, že přestože se jedná o hutné drama, dokáže i pobavit. V jednu chvíli dává film divákovi pocit, že jezdit si s koníkem a sbírat šrot je ta nejlepší práce na světě, aby o pár minut později zcela přeladil a nechal člověka spadnout hubou do bahna a pěkně se v něm vymáchat stejně jako hlavní hrdiny. Arbor je sice nebetyčný spratek, ale rozhodně to není postava černobílá. Na osobách v jeho okolí mu názvu navzdory záleží, ačkoliv svou lásku dává najevo poněkud nekomformními způsoby. A geniální scénou s policajty si snad získá sympatie naprosto každého. Člověk sice očekává, kdy se vše zvrtne, ale tvůrci finální zvrat přesto dokázali načasovat tak, že dokáže v rámci možností překvapit. ()
Reklama