Blue Ruin

Od cele rady podobne tematicky ladenych snimku tento odlisuje predevsim prekvapive silny duraz na realismus, jenz se projevuje v dusledcich jednani postav a predevsim v tom jak ovlivnuje rodinne vztahy (nebo vubec existenci rodiny jako takove). Pod thrillerovym povrchem tak film ukazuje jak daleko je clovek schopen zajit pro uhajeni zajmu sve rodiny a jak paradoxne (sebe)destruktivni tato snaha je. Vzhledem k rozpoctu a zpusobu jakym tvurci ziskaly financni prostredky je vysledek dvojnasobne ohromujici. (23.06.2019)

To bych byl nevěřil, že nějaký producent tohle pošle do kina. Ideálně bych do substituoval za mordy v městysu Mydsamr, jelikož zápletka je naprosto tuctová a předvídatelná jako ODS se svými polulistickými slogany. Hlavní hrdina je absolutně nesympatický, quest zvládá levou zadní a s technickou si zjevně nedělá hlavu. 50% (22.09.2014)

Oceňuji zejména nepředvídatelný scénář, který sebevědomě obměňuje mantinely "revenge" thrillerů - ruku v ruce s odhodlaným, tichým a na pohled slabým bezdomovcem v roli vykonavatele. Pomalu, atmosféricky "modře", naturalisticky umírněně a detailně zblízka asistuje jeho cestě za pomstou letitého zločinu. (14.03.2016)

Intenzivně nedobrý pocit od začátku do konce a ještě dlouho po něm. Jako čistý viscerální revenge movie (zřejmě bez „rape“, což ale není úplně jisté) funguje Blue Ruin bezchybně (a přiléhavější název by mohl znít třeba I Piss on Your Grave). Saulnier omezuje vědomostní rozsah nepříliš komunikativního vyprávění na to, co vnímá a cítí protagonista. Ve zvukové stopě se znepokojivě mísí subjektivní sluchové vjemy se skutečnými ruchy prostředí, takže nikdy jistě nevíme, zda se blíží skutečná hrozba, nebo Dwightovi jen hučí v hlavě. Významný podíl na emocionálním vtažení mají také realistické detaily (vytahování šípu, zastavení tekoucí vody a zhasnutí světla, zvracení ze stresu), dávají nám na vědomou, že v tomhle světě platí pravidla dost blízká světu našemu (což může znít jako banalita, ale u amerických žánrovek rozhodně nejde o zavedený standard). Pouze postavy zde jednají se zvířecí pudovostí dle elementárního evolučního vzorce „zabij, nebo budeš zabit“. Podobně jako ve starých dobrých kovbojkách, kde na dlouhé úvahy a proslovy také nebyl prostor, kde se také věčně řešil konflikt civilizace a divočiny (zde přímo vtělený do hlavní hrdiny, stojícího na pomezí těchto dvou prostorů) a kde byly nejoblíbenějším fetišistickým objektem rovněž střelné zbraně. Výhrady lze mít k příliš letmému naznačení motivací, ale právě minimum informací o tom, kdo a čím Dwighta tak rozhodil, přispívá k zneklidňujícím pochybám, zda je jeho jednání opodstatněné. Film odpověď neposkytuje. Jenom nás řádně vyvede z míry a nechá, ať už se se spoustou protichůdných myšlenek v hlavě nějak popereme. Pro mě jde o jasný znak kvalitního thrilleru. Těším se na Green Room. 80% (03.07.2016)

Dvojnásobná vražda zďaleka nezavŕšila dielo skazy. V istom zmysle ho započala. Napriek odsúdeniu páchateľa, situácia sa veľmi negatívne podpísala na synovi zavraždených rodičov, z ktorého sa stal čudácky bezdomovec. V okamihu, keď sa dozvie, že vraha púšťajú z väzenia, sa jeho snahou dokonať pomstu ozubené kolesá dokonania skazy a deštrukcie roztočia na plné obrátky. Špinavo, ušmudľane, nepríjemne realisticky. Všetko, čo sa má stať, sa aj stane, no pocit satisfakcie to nikomu veľmi neprinesie. Skôr zmaru a beznádeje. Otázne zostáva, či má zmysel nakrúcať takéto filmy, so scénami akoby zo života, plné nesympatických postáv na jednej aj druhej strane. Ako taká zasoplená, neveľmi príjemná nočná mora. Pocit ako pri zakúsnutí sa do obloženého chlebíka, vytiahnutého zo smetiaka plného zapľuvaných špakov. Na druhej strane, nepozeralo sa to zle, nepredvídateľnosť konania postáv, značná, no ako píšem vyššie - nejakú zaujímavú myšlienku to neprináša. Teda hádam okrem posolstva, že na súkromnú pomstu sa je lepšie vykašľať, ako riskovať pokašľanie si života. (08.04.2021)