Gappa

Kardinální otázka zní: Vychutnat si, jak je to celé legračně pitomoučké, nebo tím být uražen a znuděn? Nebo snad dokonce přistoupit na hru? Osobně osciluju mezi prvním a posledním se silným příklonem k přistoupení na hru a užívání si filmu tak, jak byl zamýšlen (a současně chápu, že taková možnost je pro většinu normálních lidí starších devíti let jednoduše neuskutečnitelná). Gappu jsem ve své době absolvoval v kině odhadem tak čtyřikrát a třeba výjev s rybářem tahajícím z hlubin něco, co vypadá na přerostlého wartburga s rozsvícenými světly, se rozhodně řadí k mým raným formativním filmovým zážitkům. S odstupem je to samozřejmě záležitost naivní až běda, hloupě sexistická a já nevím co ještě, na druhou stranu se děj sympaticky vymyká současným klišé už jenom tím, jak se tu straní nestvůrám a za naivní hlupáky nejsou domorodci, ale příslušníci rozvinuté evropské, pardon, japonské civilizace. Děti si taky nestěžovaly na chabou úroveň triků a hereckých výkonů, naopak projevovaly něžné city k malému gappátku a půlku následující neděle strávily kreslením ptakoještěrů a hrou na Gappu – za mě a mou rodinu tedy suma sumárum slabší *** :-) (08.11.2010)

No to bylo něco - tedy v našem dětství, tj. u mě v pravěku, kdy žižka měl obě oči atd... jako malí, jsem chodili do kina z očima navrhch hlavy a fandili všem tady těm příšerkám z Japonska - Gappa, Gamera, co lítala a vypadala jak želva, záporná Gaos, pogumovaná X-nestvůra z vesmíru..... sakra i ty vlašťovky, tenkrát lítaly jinak...... (12.03.2005)

V roce raz dva digitálních efektů to byl velmi solidně odvedený výkon. Zamrzí cáry, co zbyly po letech. Naneštěstí se do podpalubí s dnešních měřítek sesouvá i křiklavý děj plný velmi (ale opravdu velmi) otravných otoček. Hlavní nestvůra taky pozbyla na kráse, což dokazuje, že klon Godzilly zůstane zmetkem ať se jmenuje jak chce. Ani za mák se nedivím hodnotícím, co film viděli až v období vychytávek Matrixu a jejich úšklebným komentářům. Inu, potvory z Japonska už dnes táhnou jen pár znalců a nadšenců. Co dodat? Odečtěte jednu či dvě, ale já tam ty tři nechat musím... (22.01.2007)

Popravdě řečeno jsem se u tohoto filmu vždy dobře (po)bavil. Za reálného socialismu jsem jako "malý chlapec" spolu s dalšími "malými chlapci" a "malými děvčaty" na tomto filmu totálně ulítával. Byla to pro nás kultovka ze všech kultovek nejkultovější... a my se rozplývali nad všemi těmi "hrůzostrašnými" ;o) akčními záběry. Naše nadšení neznalo mezí. Ty jsem nalezl až o pár let později... za pár let jsem již coby "velký muž" - stále však se srdcem malého chlapce (ve sklenici na stole) - zkoukl film znovu a nestačil jsem se divit. (Po)bavil jsem se sice dobře, ale kdeže zmizely všechny ty hrůzostrašné akční záběry? To fakt nevím... něco asi vzal ďas, něco Pan Pokrok a o zbytek se postarala ztráta iluzí a nabylé filmové zkušenosti. Shrnuto a podtrženo: Nostalgie velí zvýšit bodové ohodnocení, rozum velí nechat to tak, jak jsem dal. (08.01.2004)

Gappa, aneb rádoby velkofilm z šedesátých let po japonsku. Jistě, je to kravina až na půdu. Chápu, že někdo může mít z toho, jak je tenhle snímek blbý, pomyslné orgasmy, ale Gappa nenabízí nic ani na intelektuální ani na zábavové rovině, hudba je velice mizivá a nevýrazná, herci strašní a spíše mi připomněli kvalitu na pomezí domácího videa a soukromého divadla pana Burnse. Jasně že to může být kult, či dokonce průkopník žánru, ale popravdě žánru, který je mi protivnější než latinskoamerická telenovela se slasher hororem a teenagereskou komedií dohromady. Závěr nasadil filmu korunku i s jablkem. Byl tak srdcebolný, že jsem si raději dával každých pět vteřin pauzu, abych to rozdýchal. Já ale mám rád béčka, ne že ne, ale gappí rodiče s malým gappátkem (kteří snad měly připomínat griffiny), byli buď nudní nebo....chtěl jsem říct směšní, ale ono to k smíchu opravdu nebylo... (12.05.2006)