Tenshi no tamago

Mystická a magická pouť světem, jenž přestává existovat, avšak možná pro něj existuje šance, lék na jeho chorobu. Chorobu, která pořád přetrvává - úporná a nekonečná snaha přízračných rybářů honících se za stíny ryb, které už dávno neexistují. Je to přece jejich posláním. Stejnak jako je posláním dívky péče o onu poslední možnou cestu k vykoupení. Má i poutník nějaký úkol, nebo je jen náhodným prvkem ve spleti osudu? Celým dílem se proplétá fascinace vodou, která je schopna měnit podobu světa. Ať svou životodárnou silou, či jen optickým klamem. Nestačí pouze sledovat, ale také naslouchat, cítit a možná i věřit. (28.09.2011)

Nejvíc na tomto roztomile smutném animáči potěší řemeslná propracovanost animace, která působí jako neustále se měnící surrealistický obraz. Klidné vodní hladiny, ponuré město, bizarní budovy a naprosté minimum postav a dialogů vytvářejí pro tento film zcela typickou atmosféru. Celý příběh vás provází zvědavost a chcete zjistit, co obsahuje vajíčko, o které se tak obezřetně stará malá holčička, či kdo jsou rybáři snažící se marně ulovit stínové ryby. Pokud ovšem očekáváte, že se dočkáte konkrétních odpovědí... nedočkáte se. Celkový dojem a pointu si musíte vytvořit sami. (03.05.2011)

Jedna z nejdokonalejších souher obrazu a zvuku, která vytváří atmosféru, která dokáže být nádherná a nesmírně těžká zároveň, kresba vzývá všechny představy o prolnutí gotických vizí s technologickou renesancí (což je zcela jistě hrozně, ale hrozně debilní popis, ale ploutvi neporučíš). Celému dojmu hrozně pomáhají tři věci, tou první je doba vzniku, díky které má animace naprosto úžasnou patinu špinavosti, tou druhou je minimum dialogů, které jsou ovšem všechny důležité a podtrhující atmosféru a dávají jí auru filosofična (nutno říct, že funkčního) a konečně je to délka, která není zas tak dlouhá a díky tomu nemůže tahle vysoce atmosferická záležitost nenudit a roztáhnout křídla. PS: tohle je prokletý film, vidět ho chci snad víc jak rok a tak dlouho se mi i válí na pevném disku, jenže.. Když si ho pustím poprvé, při bouřce, vypadne elektrika, takže baterka notebooku mi vypoví službu za devět a půl nanosekundy, pak se mi brutálně zaviruje počítač, nebo mi onemocní pes... Snad sedmkrát mi něco sledování překazilo... Ale teď... Ten pocit, že jsem to konečně viděl je kurevsky dobrej, krleš. (16.07.2014)

Krajinou věčné noci s prázdnými městy, se stromy bez listí a s křišťálově čistou vodou bez ryb putuje dívka s vejcem. Pečlivě je chrání a pečuje o něj. Představuje vejce naději pro tento beznadějný svět? Sledujeme dívku onoho "dne", kdy se k ní přidá poutník s holí ve tvaru kříže. Kdo je onen pouník a odkud se vzal neví dívka, neví divák, neví to ani on sám. Avšak přál by si to vědět. A z jeho řeči vyplývá, že by si přál rovněž odhalit tajemství vejce a to i za cenu jeho zničení. Přesto se však stane dívčiným ochráncem na cestě. Představuje poutník zlo nebo jen vše zkoumajícího ducha? - Andělské vejce je jeden z těch filmů, jejichž scénář byl psán více podvědomím než racionální myslí. Tím je daná jeho nejasná víceznačnost, ale rovněž jeho emocionální působivost. Důležitý je tu pocit. Odhoďte svou evropskou touhu po ději logicky se vyvíjejícím s pochopitelnou pointou čekající na konci. (Pointa možná je, ale není tak pochopitelná, jak byste si asi přáli.) Je to příběh o oběti? Je to příběh o víře? Je to vůbec příběh? (30.06.2004)

Zvláštní básnivé podobenství o světě, lidech a tématech, která je zřejmě přesahují. Temné a něžné zároveň. Depresivní krajina nikoho, která se stává osobní pouští putující holčičky je předobrazem apokalyptického výjevu velké záplavy - záhy světa, jako ostovu ve vesméru - kdo je zde anděl, jaké má poslání není řečeno ani ve velmi skromných dialozích. Kdo byl dřív - zda anděl, holčička či padající hvězda nebo vejce musí divák rozluštit sám... Nepřišel jsem na to, ale zaručeně jsem byl u vytržení... (05.10.2007)