Tenshi no tamago

Překrásný animovaný sen. Nádherná, jemná a procítěná animace a hudba dávají tomuto snímku neopakovatelnou atmosféru. A také svět, který se povedlo Oshiimu vytvořit. Místa, která jsou pro malou osamělou holčičku, pečující o stejně osamělé vejce, domovem, jako bych znal ze svých snů. Je to krásný pocit, procházet se prázdným, zchátralým městem, na kterém jde vidět jeho zašlá monumentální sláva. Nechápu japonskou schopnost vnést do animovaných filmů tu správnou atmosféru, jak dokáží vytvořit ta úžasná města a prapodivná místa, která si sám v hlavě ostře nevybavím, avšak díky těmto filmům je mohu navštěvovat i během bdění. Film sám nemá žádný zásadní děj, jde spíše o sled snových momentů, které však trpělivého diváka vtáhnou a nepustí. Tenshi no tamago zavede do světa, na který se nezapomíná. (01.10.2009)

Nejvíc na tomto roztomile smutném animáči potěší řemeslná propracovanost animace, která působí jako neustále se měnící surrealistický obraz. Klidné vodní hladiny, ponuré město, bizarní budovy a naprosté minimum postav a dialogů vytvářejí pro tento film zcela typickou atmosféru. Celý příběh vás provází zvědavost a chcete zjistit, co obsahuje vajíčko, o které se tak obezřetně stará malá holčička, či kdo jsou rybáři snažící se marně ulovit stínové ryby. Pokud ovšem očekáváte, že se dočkáte konkrétních odpovědí... nedočkáte se. Celkový dojem a pointu si musíte vytvořit sami. (03.05.2011)

Vizuálně nádherné, ale jinak to je bída. Film utíká tak pomalu a jednotlivé záběry trvají tak dlouho, že jsem si někdy myslel, že se přehrávač zasekl nebo moje oči zamrzly. Příběh je nejasný - ze začátku mě ještě bavilo se namáhat, ale po únavném a zdlouhavém soustředění jsem to vzdal. Dokoukal jsem to, ale se zatnutými zuby a uschlou slinou v koutku. Oči naběhlé soustředěním, ale je to utrpení. Jako meditační klip na 10 minut by to bylo nádherné, ale sledovat 71 minut nudu, se nedá. (19.10.2013)

Angel's Egg vypadá, asi jako kdyby Burton a Lynch spojili své síly a natočili animovaný fim... Obzvláště Lynchovu Mazací hlavu mi to připomínalo nejvíc. Dějová linka mlhavá až žádná, minimum postav a dialogů, za to je důraz kladen na vizuální stránku, atmosféru, působivost.. A to je to, v čem Tenshi no Tamago překonává skoro vše, co jsem kdy viděl... Zarylo se mi pod kůži a pořádně tam mrazilo, je to velmi temný a depresivní přízračný svět. A když dojde k tomu jednomu delšímu dialogu, mrazilo mě ještě víc... Jen jsem to ne úplně pochopil. (17.05.2004)

Hodně tlačené na pilu γνῶθι σαυτόν. Buď přijmete otázku na tělo, jak je to s vaší duchovností, nebo ne. Kdo je ta dívka? Inu, to jsem já. Kdo je ten poutník s křížem na rameni a ovázanými stigmaty? Inu, to jsem také já. A kdo jsem já? (nejčastější dialog filmu). Na této arše voda nikdy neopadla, novou šanci jsme nedostali, nebylo koho spasit. Všechno jsou jen stíny minulosti -- zkamenělí tvorové, živé fosilie. Město, které je mystická Praha za Meyrinka, Drážďany zavražděné na konci války, zapomenutá sláva Vídně, Mnichova, Cremony. PS.: vejce je nutné rozbít, abyste mohli dělat omeletu. (we must have died alone, a long long time ago.... who knows? not me -- we never lost control. You're face to face with a man who sold the world) (08.08.2011)