Doktoři z Počátků

Vesnice v upachtěné podobě troškovsky parodické povrchní naivity, která se ani nesnaží předstírat snahu, nýbrž divákovi rovnou do ksichtu hřímá, co si myslí o jeho očekáváních a též inteligenci. Doktor z hor dostává tímto dílem nový rozměr, jelikož pečení ve starých kamnech, jež vypadají, jako by právě vyjela z výrobní linky, ošatky na chleba a další venkov zesměšňující rekvizity (včetně úžasného nadčasového oblečení, v němž by nevyšla ven ani moje prababička), vše v papundeklově odporně barevných interiérech by nerozdýchal ani senilní východoněmecký důchodce zmlsaný sestrou Steffani. (15.07.2013)

Přidávám se k menší polovině zdejších hodnotitelů a ikdyž to neni žádná pecka, tak odpad to rozhodně taky neni. Některé ftípky mě docela i pobavily. Vesnická tématika mě vždycky bavila a tak doufám, že se to nezvrtne moc do ordinace, jinak už bych s hodnocením taky váhal... Takhle dávám 1,5 * za samotný seriál, 0,5 * za sexy sestřičku Markétku a 1 * jenom proto, abych na*sral "odpaďáky" a taky, že mám něco pod kůží :) (04.07.2013)

50% uživatelů vidělo 10 minut - to jim k hodnocení stačí! Zbylých 40% dává automaticky odpad, jakmile se to objeví z produkce Nova (o tom žádná), takže viděli kulový a jsou mistry světa (blahopřeju). Zbylých 10% kouká na seriál pravidelně a dá přiměřené hodnocení ke kvalitě tohoto díla. Můj názor na poslední počin z Novy je, že se zatím bavím. Nebýt pana Postráneckého a sígrů ze včelína po boku s Cardou a zákeřným hospodským Vašutem, nebylo by asi o co stát. Jediným mínusem zatím vidím Uršulu a ten její ječák, ten bych vyrazil pryč! Shrnuto, podtrženo - "zatím" 70% *** Dokoukal sem celý seriál (před novým rokem 2014) a musím uznat, že po dlouhé době sem se pěkně pobavil - "zatím" 75% *** Po novém roce sem opět usedl k televizi a "svému" seriálu a musím po třech měsících uznat porážku. Seriál se ubírá přesně tam, kam spousta natahování staré kaše. Myslel jsem, že vydržím aspoň do svatby Panenky s Josefkou, ale toho se nedožiju. Takže končím v polovině dubna (45.díl) a ať si to Nova posere beze mě. Konečné hodnocení 45%. (27.07.2013)

Průměrný seriál na který se dívám. Seriál je něco jako ta blbost babovřesky , ale i tak se na tohle koukám , protože mi to přijde vtipné. Trochu jsem strhl hodnocení , protože ze začátku , asi prvních dvacet dílů se mi dost líbily , ale další díly už nejsou tak dobrý. Herci vůbec neumý hrát a hlášky v seriálu jsou věčinou dost trapný , ale v celku seriál jde. Docela mě i zajímá , ikdyž teď jsou ty díly dost nudný. Postupem času začínají ty díly být čím dál horší a nudnější. (08.06.2014)

Začnu zpovědí, že jsem vážně neviděl ze seriálu víc, než zhruba deset minut. Ne, že bych snad víc nevydržel (divácká perverzita mi není nikterak cizí), ale tohle je podle mého ten typ seriálu, u nějž deset minut na ohodnocení bohatě stačí. Tři scény mě okamžitě informovaly o kvalitách tohoto počinu – tři scény, které bych vám rád ve stručnosti vylíčil, aby byly důvody mého hodnocení zřejmé. Scéna 1 je hádka dvou partnerů: kariéristy, který chce odletět do New Yorku, a rodinomilky, která chce zůstat v naší malebné vesničce. Vypjaté scéně střetu dvou klišoidních světonázorů jaksi ubírá na dramatičnosti fakt, že oba herci se hádají, jako kdyby text četli ze stěny za svým protějškem. Scéna 2 zachycuje nezvaného hosta, který si moc rád prosí o nášup jídla, zřejmě není vůbec tím, za koho se vydává, a domácí za jeho zády velmi teatrálně signalizují jeden druhému, že se ho musí co nejdříve zbavit. Stojatou lžící v příliš husté polévce se nicméně stává scéna 3. V té je mentálně retardovaná postava. Pro Martina Písaříka mám jediný vzkaz: „Zajeď si do Bohnic, a tam se koukni, jak se chová opravdovej mentál.“ Jeho postava je vlastně můj největší problém se seriálem. Už v Tropický bouři prostě řekli to zlatý pravidlo: „Never go full retard.“ Role někoho opožděného je totiž příliš komplexní, a je hrozně těžký zahrát ji s citem a grácií, aby se z ní nestal urážlivej stereotyp. To je ale věc, kterou bych neměl muset zdůrazňovat komukoliv, natož produkčnímu štábu. Přitom elegantní řešení situace, kdy chcete mít ve svém seriálu mermomocí postiženou postavu, je prostě do té role obsadit někoho postiženého. Máte druhořadej seriál, kde stejně většina herců hraje jen natolik, aby měla zejtra na rohlíky s poličanem, vysvětlete mi někdo, proč ten váš lacinej scénář nemůže odřikávat jedličkář. Já se vsadim, že je spousta mentálů, kterym by se splnil sen, kdyby mohli hrát v seriálu. Takže je to jednoduše ten přístup, s kterym seriál vůbec točej, co mi leze na nervy, protože v mnohym odráží přístup většiny lidí – dáme tomu chudákovi lidskou tvář, ukážeme ho jako součást naší společnosti, ale nedej bože abychom ho do tý společnosti aktivně zařadili. (14.10.2015)