Doktoři z Počátků

Náctiletá dcera nadšeně:"Mami, mami, rychle dělej, už začíná ten nový seriál." Máma se rozplývá: "No vidíš to, to je natočený jak od Camerona". Dcera rozumuje: "Ale mami, copak nevidíš ten smysl pro kompoziční detail?! To je jasná inspirace Spielbergem." Matka nebesky: "A ten hereckej výkon Postráneckého!!! No to je koncert!!!" Dcera obdivně: "A ten Stránský, to není jen vynikající dabér, ale on je shakespearovský herec!!!! Neskutečný herecký rejstřík. Sice ksicht žádná sláva, ale já žeru ten jeho podmanivý hlas." Dcera podruhé a ještě víc nadšeně: "Lokace, námět, režie a herecké výkony, no mami, já se snad nedočkám příštího týdne, to rovnou umřu, než bude dechberoucí druhý díl!!!" A skácí se bezvládně na podlahu obýváku. Matka se konsternovaně sesune do křesla: Ano, dcero moje, u těchto seriálů se dá jenom zemřít, ale není to krásná smrt vidět za života něco tak nádherně natočeného?!" Dcera hlesla: "Je..." Mé hodnocení zpovzdálí: 0% (26.06.2013)

Nic senilnějšího jsem v životě neviděl. Jedna věc je, že si pražští scenáristé myslí, že všichni na vesnici chováme slepice a celý den jsme navlečený v montérkách a flanelových košilích, ale postavy prezentované v Počátcích jsou hnány až na samou hranici lidské demence. Všechny ty debaty v hospodě nad situací v obci a neustálé divení se tomu, jak je okolní svět krutý, úplně trhají uši. Nejenže tak nikdo nemluví, ale realitě se to ani neblíží. Vrcholem je pak přihřívání polívčičky stereotypů u postavy podnikatele, který je sice také naprosto tupý, ale občas prohodí nějaký drsný kalkul, aby se poctivý člověk měl nad čím ošívat. Samozřejmě ani tady nechybí šišlající a dobrácký dement, který je zřejmě v každé správné obci. Vstup do této seriálové charity by měl znamenat kariérní sebevraždu, jenže i tady platí výmluva na údajně vysokou sledovanost. Senilita už asi frčí i u mladších ročníků. (25.11.2013)

Začnu zpovědí, že jsem vážně neviděl ze seriálu víc, než zhruba deset minut. Ne, že bych snad víc nevydržel (divácká perverzita mi není nikterak cizí), ale tohle je podle mého ten typ seriálu, u nějž deset minut na ohodnocení bohatě stačí. Tři scény mě okamžitě informovaly o kvalitách tohoto počinu – tři scény, které bych vám rád ve stručnosti vylíčil, aby byly důvody mého hodnocení zřejmé. Scéna 1 je hádka dvou partnerů: kariéristy, který chce odletět do New Yorku, a rodinomilky, která chce zůstat v naší malebné vesničce. Vypjaté scéně střetu dvou klišoidních světonázorů jaksi ubírá na dramatičnosti fakt, že oba herci se hádají, jako kdyby text četli ze stěny za svým protějškem. Scéna 2 zachycuje nezvaného hosta, který si moc rád prosí o nášup jídla, zřejmě není vůbec tím, za koho se vydává, a domácí za jeho zády velmi teatrálně signalizují jeden druhému, že se ho musí co nejdříve zbavit. Stojatou lžící v příliš husté polévce se nicméně stává scéna 3. V té je mentálně retardovaná postava. Pro Martina Písaříka mám jediný vzkaz: „Zajeď si do Bohnic, a tam se koukni, jak se chová opravdovej mentál.“ Jeho postava je vlastně můj největší problém se seriálem. Už v Tropický bouři prostě řekli to zlatý pravidlo: „Never go full retard.“ Role někoho opožděného je totiž příliš komplexní, a je hrozně těžký zahrát ji s citem a grácií, aby se z ní nestal urážlivej stereotyp. To je ale věc, kterou bych neměl muset zdůrazňovat komukoliv, natož produkčnímu štábu. Přitom elegantní řešení situace, kdy chcete mít ve svém seriálu mermomocí postiženou postavu, je prostě do té role obsadit někoho postiženého. Máte druhořadej seriál, kde stejně většina herců hraje jen natolik, aby měla zejtra na rohlíky s poličanem, vysvětlete mi někdo, proč ten váš lacinej scénář nemůže odřikávat jedličkář. Já se vsadim, že je spousta mentálů, kterym by se splnil sen, kdyby mohli hrát v seriálu. Takže je to jednoduše ten přístup, s kterym seriál vůbec točej, co mi leze na nervy, protože v mnohym odráží přístup většiny lidí – dáme tomu chudákovi lidskou tvář, ukážeme ho jako součást naší společnosti, ale nedej bože abychom ho do tý společnosti aktivně zařadili. (14.10.2015)

[Po dvou viděných dílech] Končím. Klasický "trčák" neboli seriál, který se nikam nehne a trčí na místě jak hovnocuc utopený po kabinu v močůvce. Nikdo nehraje, všichni blábolí, postávají nebo se bimbají, dělají křoví a v příběhu nehrají absolutně žádnou roli. Jediným hybatelem jest Vašut jako absolutní záporná postava. A jak to tak u podobných "trčáků" bývá, absolutní záporná postava je i ta nejzajímavější a nejzábavnější - pokaždé, když Vašut jako prototyp bezskrupulózního kapitalisty někoho týrá nebo okrádá, je to docela p*del. Za to ta jedna hvězdička. (13.08.2013)

Vždycky, když si říkám, že horší už to být nemůže, překvapí mě televize s další, ještě daleko větší sračkou, než byly všechny předchozí. Děj prakticky žádnej, svou nenáročností speciálně dělanej pro fanoušky těchto dílek, tedy pro retardy a důchodce ve špatném mentálním stavu. Zajímavé je, že pokud shlédnete upoutávku (kterou prostě shlédnete!, protože než bude pokračovat Váš oblíbený pořad, půjde reklama na Doktory z Počátků alespoň šestsetpadesátkrát) tak již s přehledem víte o všem, co se bude v dalším díle dít... Řešením by bylo, diváky těchto seriálů zavřít někam do karantény a všem ostatním začít dávat v televizi něco koukatelného. (13.02.2015)