Umění tančit v dešti

Když já tyhle emoční ždímačky hodnotím nerad, protože jsem prostě hrozně ovlivnitelnej. Ať už srovnám s Posláním, s Marlym nebo s Hačikem, je to víceméně furt to samé, vzniklé kombinací a přidáním něčeho nového. Enzo je super pesan se spoustou vtipných prupovídek a přesných grimas, Milo je klasicky sympaťák a i ta Amanda mi docela sedla. Starýho Donovana si snad ani nevybavím v roli, kde jsou mu nechtěl jednu vrazit a dneska jsem se musel fakt přemáhat. Takže další povedený vtipný doják. (01.11.2020)

Život jedné rodiny viděný psíma očima. Myslím, že to je ta nejlepší charakteristika tohoto filmu o jednom automobilovém závodníkovi, který si napřed pořídí štěně labradora, pak manželku a pak i dcerku. A jak už to tak bývá u filmů s psími hrdiny, měl jsem připravený i kapesník, který jsem samozřejmě využil, protože jako téměř celoživotní pejskař prostě nemohu a neumím být vůči takovýmto filmům imunní. Film nabízí vše, co se od něj dá očekávat, od těch nejkrásnějších štěněcích okamžiků hlavního hrdiny, přes jeho dospělost a smiřování se s tím, že v životě jeho páníčka jsou další lidé, které miluje stejně jako svého psího přítele, až po konec jeho života. Pejska Enza jsem si zamiloval a ten úplný konec byl jakýmsi balzámem na mou duši a zároveň nadějí, že psí existence v tomto světě má svůj smysl. Samozřejmě film asi obsahuje řadu klišé, kdo v něm chce vidět jen běžný doják pro pejskaře hrající na city, ten ho v něm uvidí. Já v něm však vidím krásný film o psím a lidském přátelství, film, který mi, stejně jako třeba filmy Hačikó, Marley a já či Můj pes Skip, pronikl až do nejhlubších míst mé duše a tam zůstane, i kdybych už nikdy neměl odvahu se na něj znovu podívat, což je u těchto mých psích srdcovek dost běžné, že aplikuji systém jednou se podívat, pobrečet si, a dost! Zde nemohu a ani nechci být objektivní. Jsem maximálně dojatý a spokojený a hodnotím na max. (28.07.2020)

Psích filmů jsem viděl už docela dost a tady jsem jen podle ukázek z televize tak nějak odhadl, že to bude snímek pro mě. Našlo se tu možná pár hluchých míst a já měl i zlost na majitele Enza, co mu v jedné části byli schopni udělat, ale vše naštěstí směřovalo ke krásnému konci - ten byl podaný skutečně dojemně a s citem - těžko se člověk ubrání emocím. Chválím i herecké obsazení a hudbu. Hezký film a pro mě 75%. (05.08.2023)

„Niečo na tej zebre ma znervózňovalo.“ Povinná jazda pre psíčkarov alias ďalšia slzopudná záležitosť so scenárom, ktorý nie je žiadny zázrak, ale napriek tomu v ňom všetko funguje: postavy, vzťahy, zvraty, dialógy a, samozrejme, nutný koniec. Psa v origináli nadaboval Kevin Costner + produkcia Patrick Dempsey (policajt z Vreskotu 3) = wtf? (20.11.2020)

Věděl jsem, že budu brečet a taky že jo. Sice se jedná o běžný, velmi jednoduchý film popisující život jednoho psa a jeho rodiny, je však nenásilně a vřele doplněný o filozofické otázky o smyslu života, jeho naplnění a o životě po něm. Navíc je do něj velice silně zakomponován prvek závodění, který sice občas postrádá jakési ukotvení v realitě, přesto je s ním nakládáno jako s obrovskou životní vášní, která člověka naučí nic v životě nevzdat předčasně. Obecně mě v drtivé většině filmy, které jsou vedeny vypravěčem nějakým způsobem ubíjí, v tomto filmu jsem byl rád za každou větu, kterou skrze hlavního protagonistu Kevin Costner pronese. Navíc se jedná o jednu z nejlépe napsaných postav letošního roku, která se zebe sype citáty, jež by se z fleku dali tesat do kamene jak na běžícím pásu, z čehož je vidět, že se jedná o knižní adaptaci. Zhruba ve druhé třetině pak přichází emocionální ždímačka, kterou naruší trochu slabší podzápletka. Závěrečná část je pak vykonstruována naprosto perfektně, přitom bez prvoplánové scény, kterou by člověk čekal, namísto ní, film končí daleko chytřeji, což mě přinutilo k hodnocení plánovaných čtyř tu pátou hvězdu přidat. „There's no dishonor in losing the race, there's only dishonor in not racing because you're afraid to lose.ׅ“ 9/10 (10.11.2019)