Umění tančit v dešti

Tohle se musí brát hodně s rezervou, protože ten pes v hlavní roli má chvílema tak sofistikované postřehy ohledně své bezmocnosti nad tím, že je jen pes, že kdyby si skutečně uvědomoval všechno, o čem ve své mysli filozofuje, musel by buď spáchat sebevraždu nebo vykrást lékárnu s antidepresivama. Jinak se jedná o klasický příběh o lásce, umírání, nenávisti a smíření, takže tam bylo všechno, aby citlivější divák (obzvláště majitel psa) půlku filmu prachsprostě probulel. Vzhledem k tomu, že dávám 4 hvězdy, řadím se tímto chtě nechtě do kategorie onoho citlivějšího diváka. Jinak mezi pořizovací náklady na shlédnutí tohoto snímku u mne patřilo jedno balení papírových kapesníků a jedno balení plechovkového piva, abych zahnal depku. (16.11.2019)

Život jedné rodiny viděný psíma očima. Myslím, že to je ta nejlepší charakteristika tohoto filmu o jednom automobilovém závodníkovi, který si napřed pořídí štěně labradora, pak manželku a pak i dcerku. A jak už to tak bývá u filmů s psími hrdiny, měl jsem připravený i kapesník, který jsem samozřejmě využil, protože jako téměř celoživotní pejskař prostě nemohu a neumím být vůči takovýmto filmům imunní. Film nabízí vše, co se od něj dá očekávat, od těch nejkrásnějších štěněcích okamžiků hlavního hrdiny, přes jeho dospělost a smiřování se s tím, že v životě jeho páníčka jsou další lidé, které miluje stejně jako svého psího přítele, až po konec jeho života. Pejska Enza jsem si zamiloval a ten úplný konec byl jakýmsi balzámem na mou duši a zároveň nadějí, že psí existence v tomto světě má svůj smysl. Samozřejmě film asi obsahuje řadu klišé, kdo v něm chce vidět jen běžný doják pro pejskaře hrající na city, ten ho v něm uvidí. Já v něm však vidím krásný film o psím a lidském přátelství, film, který mi, stejně jako třeba filmy Hačikó, Marley a já či Můj pes Skip, pronikl až do nejhlubších míst mé duše a tam zůstane, i kdybych už nikdy neměl odvahu se na něj znovu podívat, což je u těchto mých psích srdcovek dost běžné, že aplikuji systém jednou se podívat, pobrečet si, a dost! Zde nemohu a ani nechci být objektivní. Jsem maximálně dojatý a spokojený a hodnotím na max. (28.07.2020)

Děj je bohužel od začátku velmi předvídatelný. I když celý příběh vypráví krásný zlatý retrívr jménem Enzo, připadá mi, že o něj samotného jde až v druhém plánu kvůli mnoha peripetiím, kterým musí čelit jeho majitel a rodina, v níž žije. Nicméně musím uznat, že málokdy se názvem povede tak dobře vystihnout obsah filmu jako v tomto případě, a to hned v několika rovinách. (65%) (16.08.2023)

Můj komentář č. 100 jsem si vždycky představovala jako něco výjimečného! Asi nenapíšu nic výjimečného úplně, ale okomentuju (pro mě) výjimečný film! Kombinace Milo + pejsek je pro mě naprosto smrtící! Chce se mi brečet pokaždé, když si na ten film jen vzpomenu! Nádherný! Ano, povětšinou času smutný, ale i přesto plný lásky! Takovýhle filmy se mnou vždycky zamávaj! Tak jo, já jdu dnes po sté obejmout svého psího miláčka, aby si snad nemyslela, že radši čučím na filmy! (01.11.2022)

To je nejaká nová móda robiť POV filmy z pohľadu psa? (Dosť mi to pripomínalo koncept psieho rozprávača z filmu A Dog's Purpose). Myslím, že tento film aj sám o sebe mal potenciál byť zaujímavým a epickým, a vôbec k tomu nebola treba táto psia esencia (no možno je to aj preto, že nie som zrovna fanúšik psov). OK, uznávam, že niekoľko scén bolo vtipných či nápaditých, zopár aj dojemných, ale aj tak mi tento typ "rozprávača" moc nepasuje. Ako som už povedal, scenár a postavy boli aj bez toho vcelku fajn a film mal naozaj slušný spád. Aj keď to nebolo nič prevratného, ale tie večné dilemy Dennyho dosť pomohli držať epiku filmu nad hladinou. Ten záver, také mierne trápne klišé (kľudne by sa to obišlo aj bez toho). (11.11.2019)