Umění tančit v dešti

Tenhle film je pro mě definicí slova "tearjerker". Už na začátku, když Enzo poprvé začal vyprávět svůj příběh mi bylo jasné, že budu v slzách 90% filmu a taky že jo a na to se zde dost očividně spoléhá. Nicméně hlavní postava aka Denny mi přišla dost nudná a to jsem si film původně našla na základě jeho představitele... Přišlo mi, že celou dobu neprojevoval emoce a byl příliš dokonalý ve svých rozhodnutích, svém chování, nějak mi to do zbytku příběhu nesedělo. (01.12.2020)

Sentimentální, vynucené, lehko předvídatelné, ničím nepřekvapující, emočně tlačící na diváka, místy až moc vymyšlené a vypočítané, ale i přesto nádherně odvyprávěné, natočené, se skvělou a podmanivou atmosférou, s obrovským důrazem na vzájemnou lásku člověka a zvířete, přátelství, věrnost, poslání a chuť se nevzdat a bojovat do úplného konce. Skutečně nádherný rodinný film, který dokáže i přes svoji depresivnější charakter pohladit po duši svojí hmatatelnou dobrosrdečností a láskou. Navíc se veškeré dění točí kolem motorsportu a tomu jsem jednoduše nedokázal odolat a lhal bych, kdyby se mně uplakané a emocionální klišé několikrát emočně netrefily do správného místa. Emotivní horská dráha, která se nezalíbí každému, ale pro milovníky psů a zvířat obtížně odolatelné. Jestli v životě někdy budu mít psa, bude se definitivně jmenovat Enzo. "There is no dishonor in losing the race. There is only dishonor in not racing because you are afraid to lose." & "This is a rule of racing: No race has ever been won in the first corner; many have been lost there." (07.09.2020)

Nikdy jsem neměla moc ráda polidšťování zvířat a obzvlášť psů. I když Beethoven mi připadal jako vykonstruovaný přesně na city diváka, nikdy jsem nepohrdla dalšími filmy se psími hrdiny. Ale když se roztrhl pytel se všemi retrívry, už jsem toho měla tak akorát dost. Moje zlatá Lassie a ubohý Hačikó asi vždycky zůstanou na velkém piedestalu, ale nakonec jsem se na ně stejně postupně dívala a většinou se mi líbily. Nemůžu si prostě pomoct. Psy miluju a tak tvůrcům prominu ledacos. Tento film si pohrál opět s mými city a Enzo byl neskutečný sympaťák. Konec byl trošku přitažený za vlasy, ale proč ne, zajímavý nápad. (23.03.2020)

Filmy o psech poslední dobou opravdu válí. Tohle je další příběh z pohledu pejska. Tentokrát je to psí pán Enzo, pejsek který se stal důležitou součástí Mila Ventimigliho závodníka srdcem i duší. Enzo ho provází cely svůj život v dobrém i ve zlém a osud k Milovi nebyl vždycky příjemný. Oba dva mají společný koníček a smysl života a to je závodění, které se prolíná s jejich osobním životem. Příběh je plny dojemných i smutných chvil a emočně založení lidé budou mít co dělat. Dávám absolutní hodnocení protože herecký výkon Mily, komentář Enza a celkově psí hrdina je prostě šéf a mě to bavilo víceméně od první minuty až do úplného konce a ani chvíli jsem se nenudil. Hlavně díky skvělému komentáři. Opět absolutní hodnocení protože se jedná o další film, který řadím mezi nejlepší filmy o psech. (02.09.2021)

Film tlačí na 100% od prvej minúty, ale nie na plynový pedál, ako by mohol napovedať názov, ale na emócie diváka a nie je to správne. Tvorcovia tohto kúsku sú riadny úderníci, pretože ani 100% im nie je dosť a preto, aby zvlažili kapesníčky divákov (a najmä psíčkarov) robia aj nemožné a snáď tu nie je ani jedna scéna, ktorá by nemala mať nejaký vykalkulovaný emocionálny dopad. Nedá sa povedať, že by to išlo úplne mimo, aj keď je to také očividné, že môj organizmus sa tomu už aktívne bránil. Opakovane tu máme predkladanú myšlienku, že hlavný psí hrdina sa chce po smrti reinkarnovať v ľudskom tele, ale jeho prehnaná psychológia skôr nasvedčuje, že k tomuto už došlo v obrátenom gardé, teda, že sa nejaký človek reinkarnoval v psom tele. Ak ste nadšený psíčkar, choďte do toho, zrejme nebudete sklamaný, ostatný sa pripravte na emocionálne vydieranie, ktoré nemusí byť každému po chuti. (02.01.2022)