Výchozí bod

Jsme všichni originál? Netradičně pojatý film o "životě po životě", který skládá mozaiku příběhu doktora Iana Graye do emocionálně působivých částí. Kromě nejkrásnějších očí, co jsem kdy viděl, film perfektně naťukne motivy v na první pohled zbytečných scénách. Jejich pointa se dostaví často až v druhé půlce filmu nebo dokonce v jeho závěru ("tady v té místnosti máš dveře..."). Srážka světa vědy a spiritualismu ještě nikdy nebyla tak... lehká a pocitově krásná. A režisér Mike Cahill roste každým svým filmem a já se těším, kam bude dále směřovat. PS: velké + pro film za výběr hlavní herecké trojice/čtveřice (28.02.2015)

Jak vztah Sofi a Iana, tak pozdější pátrání mě moc bavily, a hledání bylo navíc i docela napínavé. Jinak jde o další sci-fi, u kterého znovu velmi záleží, zda přistoupíte na pravidla „hry“, nebo to celé odmávnete už při první zmínce o „databázi“. Navíc tvůrci jdou divákovi vstříc, nabízí mu totiž nevtíravě otevřený konec, a každý si tak může zvolit variantu, které věří/chce věřit. Já si zvolil a zároveň přiklepl Výchozímu bodu solidní 4*. (27.12.2014)

[imdb: 7.3/10] | me: Výborná citlivá a pútavá záležitosť, ktorá ma chytila za srdce.Herecky, scenáristicky a dramaturgicky zvládnute na jednotku. If I drop this phone a thousand times, a million times... and one time, it does't fall... just once, it hovers in the air. That is an error that's worth looking at. (10.01.2015)

I druhý celovečerní film Mikea Cahilla je nevšední filmovou událostí. V době, kdy málokdo umí přijít s něčím opravdu originálním, se Cahill dál zabývá svéráznou modifikací proměny nezávislého filmu. Žánrové zařazení (tedy nízkorozpočtové sci-fi) je znovu pouze odrazovým můstkem, tentokráte pro nezvyklou nadžánrovou soft-filosoficko-náboženskou hru ve stylu výtečného Schenkmanova Pozemšťana. Cahill ovšem žánry rád mixuje, a tak je celý náboženský kontext rámován opravdu hodně nevšední romantickou dějovou linkou, ve výsledku je Výchozí bod možná nejpodivnějším romantickým snímkem, jaký jsem kdy vůbec viděl. Tuhle rovinu umocňuje silně emotivní závěrečná výtahová scéna, rovinu náboženskou pak uzavírá scéna následující po skončení závěrečných titulků (u tohoto filmu se vyplatí neodcházet z kina před jejich skončením). Celý film je pak o střetávání protichůdných principů - věda versus náboženství, přístup vědecký (Ian) a esoterický (Sofi), což ovšem obé zastiňuje lidské existence přesahující láska. Vskutku dobrý film nestojí na rozpočtu, rozhodující roli hraje nápad a invence a v tomhle je Mike Cahill naprosto unikátní - jeho scénář je opravdu chytrý a sofistikovaný a ač jsem člověk racionální a v Boha nevěřící, nechápu ho jako dogmatickou odpověď na vlastní spirituální otázky, ale jakousi možnost rozvíjení dialogu. Emocionálně byl ovšem pro mne osobně Cahillův filmový debut Jiná země silnějším prožitkem... (06.01.2015)

Sci-fi je žánr, kde našlapuji vždy po špičkách, majíc strach, že to nebude můj šálek kávy. Po pravdě jsem se hned na začátku topila v chemické terminologii, ale naštěstí jsem se z toho po chvíli dostala, protože vás ta dvojice (trojice) opravdu nenechá chvíli v klidu. Hlavně Ian se svou zarputilostí přijít věci na kloub s velkou pomocí své kolegyně, následně své ženy. Ještě chvíli a nechala bych si oskenovat i svojí oční duhovku. Osobně si myslím, že Brit je pro tyhle role ve sci-fi filmech jak stvořená, dokonale jí sednou, ale Michael Pitt jako Ian byl se svojí zaníceností, rozpolceností svých citů a hledáním pravdy naprosto vynikající. Já ho až tak moc neznám, ale od tohoto filmu ho budu mít ve svém hledáčku. Výborný film, který zakončím slovy : "Moje atomy milují tvoje atomy". Napadlo vás někdy říct to své drahé polovičce? (16.12.2014)