Dočasný domov

Čekala jsem od toho asi moc. Jako téma na námět je to super, ale bylo to kapku nudně zpracované. Myslím, že se to dalo ztvárnit mnohem líp. Ani trochu mě to nevtáhlo do děje. Tuhle tématiku mám hodně ráda, ale tento film je pro mě zklamání. Přišlo mi, že je tam málo hudby a herci mi taky nějak extra nesedli. Po půl hodině jsem se začala nudit a bylo tam na mě až moc prázdných scén. A taky mi vadila ta kamera. Tohle moc nemusím. 60%. (21.01.2014)

Film, u kterého si připadáte, že jste se stal jeho součástí...do tohohle ústavu pro problémové děti jsem otevřel dveře, vstoupil dovnitř a zjistil, že tam není žádný filmový štáb a že všechno co vidím, se skutečně děje. Tak by měl nejspíš vypadat nezávislý indie film s mizivým rozpočtem. A díky bohu za něj...natočený byl tak citlivě a dojemně, že jsem všechny ty problémy dětí vnímal tak, jako by trápily mě samotného. Obrovskou poklonu musím vyseknout mladým poradcům z ústavu Grace a Masonovi, jenž úžasně přirozeně zvládli svoje role, za které bych je nejraději tlačil do nominací na Oscara, ale třeba jim bude stačit jako satisfakce těch 21 festivalových vítězství, které si s filmem můžou vychutnávat:-) .....velmi těžké rozhodování mezi čtyřmi či pěti hvězdičkami. (22.02.2014)

Škoda neuspokojivého vypointování vztahu mezi Grace a Jayden. Akce, která neměla opodstatnění a posloužila jen k ulehčení práce tvůrcům. Násilím docílit úspěchu proti násilníkovi ve výsledku není terapeutická výhra. Strašná škoda. A přitom to do té doby, s vyjímkou úvodní "humorné" historky o hovně, fungovalo fantasticky. Realistické v detailech i pracovních postupech. A Jayden byla skvěle napsaná. I proto mě nakonec mrzí, že jakožto klientka měla větší nadhled a navrch před terapeutkou. Velmi dobrý film, který se nesnaží dojímat. Jen načrtává problematiku a poodhaluje případy, kterých jsou tisíce. Kdo pracuje v oboru, ví. Výzva 2017 - zatím to nejlepší od eLeR (v součtu s loňským rokem) (09.01.2017)

I v americkém Klokánku, záchytné to stanici, chránící děti před vlastními rodiči, dochází ke stejnému jevu, jako u nás a všude jinde - bolestí ze sebepoškozování si dokazovat, že žiji, že cítím, že pohled na vlastní krev mi dá na chvíli zapomenout... Den otevřených dveří v "Short Term 12" však navíc nastoluje otázku, jak až je vhodné, aby se o takzvaně "znevýhodněné" děti starali ti, co si prošli podobným peklem, ano, dokáží odhalit rébusy, do kterých šifrují svá volání o pomoc, jsou jim blíž vědomím stejného stigmatu... ale dovedou zvládnout svoje vlastní emoce ve vyhrocených situacích, neposouvají záchranné hranice podle svých traumatických zážitků, nezatáhnou je do svých skříní s kostlivci? Není rozumnější pouze nadhled profesionála, byť z nastudovaných modelů? Pointa zní - obojí je správné, jen je třeba oba přístupy citlivě nakombinovat, pak naděje na záchranu není jen teoretickou učebnicovou formulí... Zajímavé, civilní, uvěřitelné. (17.03.2014)

Moderní indie film s ruční kamerou a takovými těmi pastelovými barvami, co vypadají jak vintage filtr z Instagramu. Co od filmu čekáte, to dostanete - na povrchu trochu vtipné, pod tím skrytá slzavá traumata. Milá holka z diagnosťáku se skamarádi se svou vychovatelkou a přes jejich vztah se díváme na šrámy, co utrpěly ve svých životech. Není tu nic, co byste nečekali od indie filmu s touhle tématikou, ale jako celek to funguje dobře. (15.04.2014)