Zlomený květ

Zlomený květ je opravdovým klenotem světové filmografie. D.W. Griffithovi se podařilo na plátna kin přenést kratičký román The Chink and the Child od Thomase Burkeho s naprosto příhodnou 92-minutovou stopáží. Síla snímku tkví vedle výjimečných hereckých výkonů trojice Lillian Gish - Richard Barthelmess - Donald Crisp, a jeho technické vytříbenosti, v emočním dopadu na diváka. Ten je dán především důsledkem antagonického vývoje hlavního protagonisty. Témata násilí, rasismu, prostituce a udávání rezonují ve společnosti i po více než 100 letech od premiéry, což tak snímek činí soudobým a předání hlavních poselství divákovi se tak nemíjí účinkem. Výjimečný film, zasluhující plnou palbu. Pět hvězd. 👌 (02.01.2024) (03.01.2024)

Ok. Dlouhodobě jsem tu měl 4*. Příběh je prostý, místy sentimentální, samotný vztah mezi dívkou a číňanem může působit divně a až nepatřičně. Ovšem po zhlédnutí desítek a desítek celovečerních filmů z konce desátých let na mě ten film nově udeřil v plné síle a prvotřídní nádheře. Nejobdivuhodnější je práce s tempem filmu. Nikam nespěchá a přitom nepůsobí utahaně. Tempo skvěle dávkuje v klidných a křehkých scénách, v kontrastu s těmi zběsilými a nabitými krutostí. Domácí násilí je podáno bravurně. Krásná je kamera, jež vyvolává dojem starých fotografií. Achillovou patou filmu je Richard Barthelmess, který v roli číňana chtě nechtě působí nepřirozeně. Lillian Gish je dobrá. Donald Crisp je jako surový otec výborný. Tleskám. (22.01.2022)

Filmu dominuje podle mě výborná Lilian Gish, hodnocení naopak sráží neuvěřitelně nechutný a divný Barthelmess. Mezi těmito dvěma póly osciluje mnou trochu nepochopený Crisp v roli dívčina otce. Celkově mě ale film až tolik nebavil, příběh byl zdlouhavý (v půlce navíc extrémně patetický) a i přes zajímavě nafilmovaný konec to u mě nevytáhne toto Griffithovo komerně úspěšné dílko na víc jak 3 hvězdičky. (13.10.2010)

Bohužel tak tento snímek spíše zlomil mě, nevydržela jsem více než 40 minut a opustila sál. Možná to bylo tím, že jsem se už třetí hodinu dívala na klasické němé černobílé filmy (nejen od Griffitha), možná tím, že ve tmě a tichu se krásně spí (ovšem ve vlastní posteli je to lepší), možná ale taky tím, že mi Květ příliš nevoněl... Snaha byla! (Tak mě nebijte) (22.09.2008)

Přehnaný lyricismus byl pro mě k nepřežití - mezititulková poezie, hrdinka usmívající se jen pozdvihnutím koutků úst rukou... nemělo by to tak být, ale já se párkrát málem rozesmál. A Číňan hraný bělochem byl taky otřesný. Sice to k té době patří a jedná se o první mezirasovou lásku na filmovém plátně, ale i tak jsem z toho neměl dobrý pocit. Film je účelově naivní, za každou cenu dojemný a současně se neodváží zpečetit lásku hlavních představitelů polibkem. Hodnotit nějaký současný film s podobně přepálenou líbivostí, tak by se tu nešetřilo odpady a jednou hvězdičkou. (16.01.2010)