Cizí oběd

Cizí oběd je film o obyčejných lidech, kterým jeden omyl přinese vytržení z osamělého života. V jídlonosiči se neskrývají jen lahůdky vonící exotickým kořením, ale také čím dál delší dopisy, důvod k těšení se na další den. Snímek je důkaz, že i z malých věcí lze sestavit velký příběh, ve kterém hlavní roli hraje papír a kastrůlek a dva lidé, které náhoda svede dohromady a navzájem si život vychýlí trochu jiným směrem. Doporučuji tento film, pokud máte chuť na něco (ne)všedního, milého, uvěřitelného, na film, který je o lidech. A rozhodně se na něj nedívejte hladoví. Další kniha v mé knihovně bude asijská kuchařka. (11.02.2014)

Špatně doručený oběd aneb jak se musíte cítit, když vám místo květáku na stole přistane diverzifikované portfolio krabiček plných chilli, jehněčího a karí! Jak je již uvedeno v popisku, tak harvardovci vypočetli, že právě jeden z milionu obědů nenatrefí na svého právoplatného příjemce (když to říkají ti, co produkují nejvíce laureátů Nobelovy ceny, tak je to axiom). A právě tato jedna soustava kastrůlků vzbudí na straně jedné žádostivost po teplu ženy a na straně druhé naději, že konečně mohu někomu sděliti, že mám tetku a její muž je primárně závislí na tempomatu na větráku (snad nevypadne elekřina!). Krásná Indka u dopolední vaření konzervuje s tetkou ze shora, což diváky spolu s podivně to vlezlým to účetním z Emirátů bude přivádět k explozím smíchu. Největším problémem filmu je skutečnost, že se celých sto minut musíte dívat na ty dobroty s myšlenkou, že k večeři na vás čekají zapečené housky, jež jsou sic teplé, avšak oproti umu indických žen tak prachbídné, že frustrací škoda mluvit. Každopádně, jestli se někdy budete stěhovat do Indie, tak si pořiďte následující položky: Bílý skútr, krásnou ženu s kuchařkou po babičce (případně muže, jež nepracuje v call centru), roční permici na vlak na trase New Delhi - Bahadurgarh a jednu tu soustavu kastrůlků na oběd! 86% (06.02.2014)

Cizí oběd je jeden z těch pár filmů, které dorazí do Vaší duše a už se z ní nevymaní. Vypráví totiž příběh něčeho, o čem jsem předtím neměl ani páru, dokud jsem se o tom nedozvěděl právě skrz tento film. Já teda uznávám, že toho ještě vím hodně málo, abych mohl soudit celý náš svět, ale tahle síť poslíčků, která už historicky přes sto let roznáší obědy zaměstnancům různých indických fabrik, mě úplně dostala. Nechápu tu preciznost, přesnost, dochvilnost a hlavně funkčnost. Vše samozřejmě s rezervou, protože nic není dokonalé a právě kvůli té jedné nedokonalosti vznikl tento krásný film, který je svým vzezřením tak krásný, až je vlastně smutný. Taková setkání totiž může opravdu napsat snad jen samotný osud. Nebo snad máte nějaké jiné vysvětlení? (09.01.2017)

Tento příjemný a citlivý snímek těží z hereckého mistrovství Irrfana Khana, kterému stejně výborně sekundují ostatní herci. Příběh není vskutku složitý, ale velmi precizně zpracovaný tak, že než jsem se nadál, byl konec bez náznaku nudy. Námět sám mnoho velkých akcí, emocí, dějových zvratů a barev projevu nesliboval, a proto jsem ani žádný zázrak nečekal. Zde však bylo zcela jasně dokázáno, že k dobrému výsledku nepotřebujeme nic složitého a nákladného, jen lidi, kteří svoji práci umí. Celé vypravování se nese v ne moc radostném duchu. Je to prostoupeno smutkem, odloučením, samotou... Závěr však dává hlavním hrdinům velkou naději na lepší život a vymanění se ze stereotypu, kterou vede touha po obyčejném lidském štěstí. Bohatá spolupráce zemí tří kontinentů dozajista přispěla k tomu, že bylo možno vidět tento film i v České televizi. Jinak se mohou indické filmy (natož čistě indické, kde navíc nehraje nikdo z Evropy, či USA) vysílané v naší zemi televizními stanicemi počítat na prstech jedné ruky. Možná by mohli pozornější diváci napočítat i něco navíc, ale i tak je to zoufale málo. Je to velká škoda, což mi dozajista mnoho diváků a fanoušků potvrdí. Třeba časem, až dojdou turecké telenovely... Po zásluze odměňuji velmi dobrou filmařinu a herectví čtyřmi hvězdami. (27.08.2018)

Už úvodná scéna a teda prvý pohľad na film vám sľubuje, že to nie je len ďalší tradičný bollywoodsky film, ktorých telenovelové spracovanie nie vždy každému sadne. V časoch, keď okamžité zasielanie správ, e-mailov a rôzne sociálne médiá uľahčili a zjednodušili komunikáciu, sa režisér Ritesh Batra spolieha na písané poznámky zastrčené v obedových krabičkách, aby priniesol prostredníctvom tohto filmu očarujúci a staromódny milostný príbeh. Osviežujúco vyzrelý a podnikavý námet je na svetovej úrovni. Krása celého filmu spočíva v jeho jemnosti, či už to je príbeh, herci, postavy ich mimika (keď sa ich pery chvejú od vzrušenia, dlhé a hlboké hľadanie očí, polovičné úsmevy plné pochybností - keď Ila si prvýkrát myslí, že jej manžel má mimomanželský vzťah). Veľmi zriedka narazíte na film, ktorý si ide svoje pohodlným tempom, nepokúša sa ani zbytočne naháňať, ani stagnovať. Krásu tohto filmu možno pochopia a ocenia špeciálne tí, ktorí sú šťastní alebo spokojní bez toho, aby hľadali niečo extra vo svojom každodennom živote a tešia sa z maličkostí. Neproklamuje mimoriadne úspechy jednotlivcov, či osudové rozhodnutia. To čo nám prináša je prívetivý príbeh o veľmi jednoduchom ľudskom správaní, pokiaľ ide o zamilovanie a lásku. Koniec vás môže alebo nemusí sklamať. Je to veľmi subjektívne, najmä z pohľadu, či sa naň pozeráte ako optimista alebo pesimista. 85%. (01.09.2018)