Cizí oběd

Špatně doručený oběd aneb jak se musíte cítit, když vám místo květáku na stole přistane diverzifikované portfolio krabiček plných chilli, jehněčího a karí! Jak je již uvedeno v popisku, tak harvardovci vypočetli, že právě jeden z milionu obědů nenatrefí na svého právoplatného příjemce (když to říkají ti, co produkují nejvíce laureátů Nobelovy ceny, tak je to axiom). A právě tato jedna soustava kastrůlků vzbudí na straně jedné žádostivost po teplu ženy a na straně druhé naději, že konečně mohu někomu sděliti, že mám tetku a její muž je primárně závislí na tempomatu na větráku (snad nevypadne elekřina!). Krásná Indka u dopolední vaření konzervuje s tetkou ze shora, což diváky spolu s podivně to vlezlým to účetním z Emirátů bude přivádět k explozím smíchu. Největším problémem filmu je skutečnost, že se celých sto minut musíte dívat na ty dobroty s myšlenkou, že k večeři na vás čekají zapečené housky, jež jsou sic teplé, avšak oproti umu indických žen tak prachbídné, že frustrací škoda mluvit. Každopádně, jestli se někdy budete stěhovat do Indie, tak si pořiďte následující položky: Bílý skútr, krásnou ženu s kuchařkou po babičce (případně muže, jež nepracuje v call centru), roční permici na vlak na trase New Delhi - Bahadurgarh a jednu tu soustavu kastrůlků na oběd! 86% (06.02.2014)

Jedna z nejkrásnějších romancí posledních let. Loni jsem na tuhle indickou báchorku chtěl vyrazit do kina, ale nenašel se čas ani spřízněná duše k doprovodu. A tohle je přesně ten film, u kterého budete mít nutkání svůj protějšek chytit za ruku. Poezie životních osudů ve slovech a chuťových pohárcích, nádherná kamera, skvěle zahrané postavy a neokoukané exteriéry. Cizí oběd je film, který zadrnkal na mollovou strunu a zahřál u srdce. Docela hezky to tady shrnul kolega LIVINGDEAD: „Film o starém líném Indovi, který celou pracovní směnu prožere a pročte dopisy.“ Akorát v tom hodnocení se trochu rozcházíme :) (20.02.2015)

Indové neposílají vzkazy v láhvi, ale v obědníku, neumí jezdit civilizovaně vlakem, mluvit se sousedy jinak než řvaním z okna a nepoznají jednoduchost závodních jídelen...Místo romantiky nebo čehokoliv dalšího jsem vnímal pouze sociální a kulturní rozdíly...Když už Indii, která prochází žaludkem i sdcem, tak opravdu pohodový English Vinglish... (25.05.2014)

Indické filmy, co jsem viděl, jsou svým způsobem zajímavé, ale málokdy opravdu dobré. Tento však splňuje obojí. Hezký odpočinkový film, kde se dozvíte něco o dabbawala - systému distribuce obědů v Bombaji. Vlastně moc nechápu, proč si manželé neberou oběd sami když jdou do práce, ale asi to nějaký smysl mít bude. (23.12.2018)

Jak slyším o evropské koprodukci s indickou kinematografií, cítím ve vzduchu odér Bollywoodu, kdy za evropské peníze vznikne další rozjuchaná hloupůstka v exotických kulisách. Naštěstí má tenhle kousek mnohem víc společného s francouzskou a německou festivalovou tvorbou než s produkcí indické továrny na sny. Na to, že v případě Riteshe Batry jde o jeho hraný debut, říkám kloubouk dolů. Tenhle druh posmutnělé romantiky mě oslovil, jakkoliv střízlivý závěr snímku asi nebude stravitelný pro každého. Tady se od bezstarostného optimismu režisér nešetrně vrátil do reálného světa, kde zkrátka některá poznání a rozhodnutí bolí. Odhaduju, že snímek má šanci oslovit spíš diváky ve věku filmových hrdinů, kteří už ví, jak to v životě chodí. Celkový dojem: 90 %. Mimochodem, na půvabnou Nimrat Kaur se opravdu moc hezky dívá. (14.03.2016)