Duch nad zlato

"Tak poklade, a teď už mi můžeš být ukradený !! Ani vidět už tě nechci !!" ;) Nad neveselým stavem současné české pohádkové tvorby jsem lomil rukama v komentáři k nesrovnatelně kvalitnějšímu Strachovu Šťastnému smolaři, který mi vlil novou naději do žil, což se ovšem o Duchu nad zlato, kterého natočil na objednávku České televize rutinér Zdeněk Zelenka, rozhodně říci nedá, ačkoliv režisér vlastně jen vcelku potvrdil svou povadající režijní i autorskou značku, už totiž přišel s jistě zdařilejšími pohádkami s Nesmrtelnou tetou v čele !! I tato jeho zřejmě nejpovedenější záležitost však spatřila světlo filmového světa před víc než dvaceti lety, přičemž se mi zdá, že jak Zelenka stárne, stále více mu unikají "moderní" trendy, které zřejmě viděl jen z rychlíku, a on si prostě jen dál točí po svém a stále více Troškaří, když s tím svým vyčpělým situačním humorem stále více přepadává přes hranu únosnosti, a jeho solidní režijní řemeslo i chvályhodné výpravné lokace, které však mohly být rozhodně využity lépe, se tak dusí pod tíhou stále více otravných postav, které se nedají nazvat jinak než nevkusnými karikaturami, které neomlouvá ani tento zdánlivě benevolentní žánr, o silně nevěrohodných motivacích postav a nepřehlednosti příběhu s velmi kolísavým tempem, kterému v jistých pasážích nepomohou ani ty odkecané zrychlovačky, ani nemluvě !! Nebo že by si Zelenka opravdu myslel, že děti nemají žádný vkus ?? Bizarní příběh o duchu zlatníka, který potrestán za svoje mamonářství a lakotu musí sloužit tomu, kdo právě vlastní kouzelné zlaté křesadlo, se opravdu jen velmi volně inspiruje poměrně temnou pohádkou Hanse Christiana Andersena Křesadlo, kterou Zelenka ve svém scénáři odlehčil, ač rozhodně myslím, že až příliš, zbaběle připsal některé pasáže i charaktery silně parafrázující legendární pohádky jako Princ a Večernice, Obušku, z pytle ven i zmiňovanou Nesmrtelnou tetu, obměnil i stěžejní postavy, když psa nahradil duchem Itala a hlavního hrdinu coby vojáka chasníkem na zkušené, navíc vsadil na osvědčenou hereckou sestavu, v níž tak nějak napůl úspěšně manévroval mezi neustále se opakujícími tvářemi a hereckými šaržemi svých pohádek a naopak zástupci mladé generace, přičemž zásadní problém jsem měl hlavně s debutujícím Františkem Skopalem v roli Vojtěcha, který mi prostě vůbec nesedl, ta jeho nesympatická držka však dost odráží i jeho špatně napsanou postavu, která vyznívá úplně jinak než v Andersenově předloze !! Vojta je sice totiž dobrák od kosti, ale hlavně idiot, který v tom světě moc rozumu nepobral, scéna s vysvobozováním ukazuje i na jeho nešikovnost, celou dobu spoléhá na něčí pomoc a jediné, co mu nemůžete mít za zlé, je fakt, že se zamiluje do princezny v podání roztomiloučké Veroniky Kubařové, která se mi naopak i herecky líbila moc, když pominu pasáž, kdy v převleku zkouší přechytračit Bohdalčinu rádcovou Hermínu !! Chápu, že Jiřina Bohdalová se už většině diváků musí přejídat tak, až jim leze ušima, s tím problém osobně nemám, nicméně Jiřina i přes to, že i s hlasem Rákosníčka zahrát špatně neumí, se mi zde zdála otravná natolik, že jsem si kupodivu až ke konci příběhu uvědomil, jak neuvěřitelně je oteklá !! Rozhodně odpudivějším dojmem na mě zapůsobil retardovaný, rozuměj zdegenerovaný, král Jana Hrušínského, tahle stylizace, v níž ho poslední dobou vídám stále častěji, se mi zdá až nedůstojná, naopak mi příliš nevadil hostinský šizuňk Martina Dejdara !! Nosnou postavou, která příběh fatálně pozdvihá z vod příšernosti, se však v každém případě stal právě duch s až fanfarónským šarmem, jehož jak jinak než skvělý Viktor Preiss učinil jakýmsi zvláštním, byť i díky hercově kvalitě i nadhledu fungujícím, mixem italského bohéma putujícího po vzoru barona Prášila noční oblohou s postelí, která sice neoslní, ale odpovídá oné prášilovské poetice, a Jacka Sparrowa.. Většina dětských herců obstála na výbornou, což poslední dobou také nebývá příliš zvykem, stejně jako moc povedená hudební složka Jiřího Škorpíka.. Můžeme se samozřejmě dohadovat, zda by samotný klasický přepis Andersenova Křesadla nevyzněl působivějším či čistším dojmem, nicméně dostát dramaturgickému zadání vánoční pohádky si v ničem nezadá s bruslením na hodně tenkém ledě, protože obdarovat příběh vkusnou zábavou, dostatečně nosným a poutavým příběhem s lehkou moralitou už nezvládli i osvícenější režijní praktici, když v posledních letech jako jeden z mála obstál snad jen Jiří Strach se svým Andělem Páně !! (21.02.2014) (méně) (více)