Tři bratři

Jízda, Obecná škola, Kolja a lehce i Tmavomodrý svět, který už však pohořel na mizerné milostné zápletce. Pak už to nešlo. Respektive Vratné lahve mě doslova otrávily, Kuky nezaujaly. Plácaly všechno dohromady, diváka však toho oslovilo pramálo. Tři bratři jsou v mnohém podobní. Dramaturg šel zřejmě na pivo, pravděpodobně každý den a při každém důležitém momentě natáčení, a my tak musíme sledovat slepenec Šípkové Růženky, Červené Karkulky a Dvanácti měsíčků. Tři bratři si v každé pohádce najdou svou vyvolenou, i když třeba takové Karkulce je zhruba devět let. Docela velká sázka na jistotu. Přitom režisér Svěrák je v nejlepších letech, je sice poměrně hravý, nijak víc s tím však nepracuje, jeho příliš didaktický otec spíš obtěžuje. Hudební duo Svěrák-Uhlíř mám rád, tady neselhává tolik, jak jsem se podle některých názorů obával. (27.04.2015)

"Řada jeho pohádek vzbudila odpor. Zejména u dětí..." Kdyby za filmem stál mladší scénárista, řekl bych, že tuhle lajnu musel sjet minimálně na rychlostním bobu. V případě pantáty Svěráka je však na vině zřejmě spíš zlý Němec. Snad tedy jeho svěrače udrží aspoň moč a stolici, protože rozum a soudnost se vytratily v paměťové díře, přičemž druhá polovina rodinného podniku obvykle uváděná pod dovětkem fančízy "a syn" nemá dost odvahy, aby tatínka slavného jména trochu usměrnila. Špatnost veršů a zpívání jak textem, tak provedením, je přímo obludná, pedofilní nádech Karkulky mě bude strašit ve snech a na bradavky Tomáše Kluse nejsem zrovna cílová skupina. Zkrátka pohádková tragédie ve třech aktech. Mezi roztomilostí a dětinskostí je dost podstatný rozdíl, pánové. (24.12.2017)

Omluvou pro takovou diletantskou blamáž nemůže být dle oficiálního obsahu ani to, že vše údajně pochází z péra. Konkrétně z péra Jardy Uhlíře, toho času s koulemi ve Svěráku a ve svěrací kazajce. Přesto si dovoluji tvrdit, že i podprůměrný penis kdejakého impotentního debila z ústavu, by byl schopen sesmolit duchaplnější texty a lecjaká hluchá pizda by na porouchaný xylofon vyloudila mnohem libozvučnější melodie. U takových disharmonických výtoků, přitom paradoxně o třech tónech, se může přiblble usmívat maximálně jen Vojtík Dick. Ale dosti averze, objektivita, to je oč zde běží. Přitom jsem mohl být ušetřen, zlí jazykové tvrdili, že se jedná o stupiditu nejvyššího levelu, jenže já blb jim nevěřil.Protože jsou přece zlí. Nevěřil jsem ani svému instinktu. Možná se vám zdá, že reaguji přehnaně a že jsem hysterický a melodramatický pošuk. Jenže… jenže třeba ta holubí píseň mi z hlavy jen tak nezmizí. To je zralé pro Štrasburg. O veselých multikulti odkazech, ve kterých se vlk nažere a mladá červená koza zůstane celá pro zeleného lesnického adjunkta Ahmeda, raději ani nepřemýšlet. Pokud by platilo jak na Nový rok, po celý rok, žádám eutanázii. (01.01.2016)

Svěráci zvolili zajímavý koncept - Tři bratři jsou spíše pohádková opereta než klasická Svěrákovská pohádka se zpěvy (jako byla třeba Lotrando a Zubejda), což klade na diváka (nejen dětského) trochu větší nároky. Asi proto to relativně nízké hodnocení. Zdeněk Svěrák sepsal skvělé ,,libreto" a většinou vznikla opravdu povedená hudební čísla, klasikou zůstává juniorova fascinace lesem a filmařská práce s lesními zvířátky a jejich mláďaty (jak ji známe už z Kukyho), stejně jako hodně vtipných momentů a humorné ladění, třeba ta Mrazíkovská stylizace v poslední epizodě bratra Pepy s Maruškou z 12 měsíčků, což je zároveň výčet odrážející synkretickou podstatu Svěrákova scenáristického přístupu - a to je zároveň asi i jediná vážnější výtka, naroubovat do sebe rovnou čtyři známé pohádky plus nespočet dalších odkazů může leckomu připadat trochu jako mišmaš. Ale k žánru operety/muzikálu takovéhle odlehčené neoriginální náměty patří. Jestli právě panuje v Česku éra muzikálů, tak Svěrákovský tvůrčí tandem přispěl hned tím nejlepším dětským ,,muzikálem", jaký tady kdy vznikl. A přesto přese všechno je to prozatím Svěrákův nejslabší film... (31.12.2014)

"Děti, kdo by nechal vlka naživu? No, moc vás není." Žili byli tři bratři - Zapomnětlivý Jan, Nerozhodný Matěj a Splašený Pepa. Ani jednomu z nich by otec hospodářství nesvěřil a tak vyrazili do světa, ve kterém našli Šípkovou Marušku, Červenou Růženku a Dvanáctiměsíčkovou Karkulku. Nebo tak nějak. Ono je to vlastně jedno, protože tohle je hrozně přeplácaná hovadina, kterou stojí za to vidět pouze kvůli výtečným vedlejším figurám - otci, Ježidědkovi a hlasovacímu Vypravěči. (27.12.2015)