Tři bratři

Mno tak zase až takovej sranec jak tu někteří píšou to není. Není to ani zdaleka tak kontroverzní jak by asi někteří chtěli aby to bylo. Je to prostě taková neškodná vocasovina na zabití štědrýho večera. Úvodní Šípková Růženka celkem v cajku hlavně díky Lábusovi a jeho čarodějnici obrostlý lišejníkem co doma mícha lektvary s příchutí života nebo smrti. Lábus si to evidentně užil a ten joke na konci se špatným výběrem lektvaru si zaslouží lajk. Červená karkulka pak zdaleka není nijak pedofilní je tam jedna nevinná narážka na konci a, že si myslivec nabrnkne 7 letou, že si ji pak vezme mě zase až jako takovej hardcore nepřijde. Akorát ten vlk co vypadá jak vetřelec je fakt strašnej. 12 měsíčků potom taky takovej průměr nic extra ani vyložená kravina. Určitě zaujal Bolek jako bratr leden. Takže sumárum 2* nebo 3*? No nakonec lepší 2* dost mi vadilo to věčný otravný zpívání navíc ty texty mi přišli hrozně infantilní a stupidní. Já vím, že je to pro děti a já tudíž asi nejsem cílovou skupinou, ale musím to hodnotit dnešní optikou a pohádkovej žánr už holt asi není pro mě.45% (24.12.2014)

Nesnáším pohádky, kde se víc zpívá než mluví, takže jsem třem bratrům dala sbohem rychlostí průjmu. Tentokrát si odpustím hodnocení, ale jestli se někdy na tyhle odrhovačky přinutím dívat (a poslouchat) pod pohrůžkou ještě horšího mučení, nejspíš tady průměr nezvednu. Možná sem i nazvracím. Komentář vkládám, abych se před "Třemi bratry" do budoucna varovala. (24.12.2015)

Svěráci zvolili zajímavý koncept - Tři bratři jsou spíše pohádková opereta než klasická Svěrákovská pohádka se zpěvy (jako byla třeba Lotrando a Zubejda), což klade na diváka (nejen dětského) trochu větší nároky. Asi proto to relativně nízké hodnocení. Zdeněk Svěrák sepsal skvělé ,,libreto" a většinou vznikla opravdu povedená hudební čísla, klasikou zůstává juniorova fascinace lesem a filmařská práce s lesními zvířátky a jejich mláďaty (jak ji známe už z Kukyho), stejně jako hodně vtipných momentů a humorné ladění, třeba ta Mrazíkovská stylizace v poslední epizodě bratra Pepy s Maruškou z 12 měsíčků, což je zároveň výčet odrážející synkretickou podstatu Svěrákova scenáristického přístupu - a to je zároveň asi i jediná vážnější výtka, naroubovat do sebe rovnou čtyři známé pohádky plus nespočet dalších odkazů může leckomu připadat trochu jako mišmaš. Ale k žánru operety/muzikálu takovéhle odlehčené neoriginální náměty patří. Jestli právě panuje v Česku éra muzikálů, tak Svěrákovský tvůrčí tandem přispěl hned tím nejlepším dětským ,,muzikálem", jaký tady kdy vznikl. A přesto přese všechno je to prozatím Svěrákův nejslabší film... (31.12.2014)

,,KDYSI DÁVNO ŽILI NA JEDNOM STATKU RODIČE, KTEŘÍ MĚLI TŘI SYNY…" /// Splácanina tří pohádek, která krom nesourodýho děje, udivuje divnejma písničkama. Nebo spíš zpívanejma textama. Ta dávka rýmů skolí nejednoho veršotepce. Naopak začínající literát usedne a začne studovat funkci a anatomii verše. A až zkontroluje jejich fonetickou, sémantickou či rytmickou kvalitu, poohlídne se po nějaký mladý (třeba dvanáctiletý) nevěstě. Udělal bych to taky, ale z toho monotónního rytmu (rýmu) mi docela slušně jebe (neboj, na kvalitu komentáře to vliv nemá…). K příběhu bych se radši nevyjadřoval, páč doteď nevím, co jako ten mišmaš znamenal. Taky nechápu, co bylo myšleno doopravdy vtipně a čemu sem se smál, protože su blbej. Radost může udělat to, že je to fakt originální. Zkazit ji zase může, jak je to blbý. Rozhodující asi bude, jak se to líbilo malým dětem. Tak děti, ruce nahoru… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem fanda hudebně-divadelního pásma, které vytvořil Zdeněk Svěrák společně s Jaroslavem Uhlířem pro Národní divadlo. 2.) Doma si nejradši ze všeho veršujeme (uvidí Mařku a řekne jářku). (nejradši ze všeho? I místo toho?...) /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (24.12.2014)

Jsem více ctitelkou tvorby Svěráka Zdeňka, nežli Jana, ale tady je to zřejmě poprvé, kdy jeho scénář zavrhuju. Takto si totiž představuju tvar, který měl syn otci hodit na hlavu, tak jak se to přihodilo během příprav Vratných lahví. Dále mi extrémně vadí casting, kdy i v každé jednozáběrové roli musíme mít nějaké ty populáry - příkladně sudičky v pohádce o Růžence představované Rottrovou, Bittovou a Černockou, stejně jako ty hlavní role jsou svěřené takovým celebritám Klusovského a Dykovského typu. V dalším plánu mě pak zabíjejí všechny ty Čvančarové a Míčové, kdy se nám ty herečky vůbec nesnaží hrát jinak, než ve svým dospěláckých projektech. Lábus už zřejmě dávno zapomněl, kterého je pohlaví a tak by se dalo pokračovat dále a dále... Ze širšího hlediska bych si sice dovedla představit takto rozehranou Šípkovou jako samostatnou muzikálovou pohádku a vlastně bych se s ní i potěšila, kdyby alespoň ten princ byl jiný. Způsob jakým je tu udělaná Červená Karkulka mě nechává klidnou v tom slova smyslu, že verze se Zdenou Kavkovou z roku 1920 tímto zůstává cele nepokořena. Mít tu na místo vlka Jerseyského ďábla z papundeklu fakt nepotřebuju. Navíc pohádka 12 měsíčků už svojí celovečerní podobu nedávno získala a i proto bych do toho triptychu volila jinou. Chtělo by to něco, co by více navazovalo a nebylo to spojené jen vyloženě náhodně. Těch normálních princezen či dívek (nikoli malých holčiček) máme k výběru dostatek, není tedy důvod kombinovat klasický mustr o zakleté krásce s dětskou Karkulkou a naprosto mimoňskou Maruškou, která si beztak svou pohádku odehrává sama a její příští manžel jde akorát zrovna okolo, když už je po všem. Nicméně interakce s diváky do cca osmi let funguje a to pro ospravedlnění existence takového tvaru - zdá se - postačuje. Otázkou zůstává proč identická Troškova láska k idealizovanému vesnickému baroku je v jeho filmech haněna, zatímco identicky aplikovaný nápad u Svěráka by pojednou kýčem být neměl? (29.08.2014)