Tři bratři

Divák jako ve Svěráku a ten ne a ne povolit. Ke vší škodě. Vyšel z toho rozpačitý slepenec s (téměř) osobitým puncem (cirkusové manéže). Tři mladíci kompenzují momentální nedostatek princů na trhu českých (filmových) pohádek. A nutno podotknout, že trio bratří Dick-Hnus-Pičula, ve vtipně rozpustilém triku, docela šlape a jejich obsazení tolik nerozlítí i jejich naprosté odpůrce. Ale jo, rozlítí, ale jdeme dál. Jejich pohádkové osudy jsou rozvrstveny do tří minipříběhů na motivy klasických pohádek: "Šípková děvka", "O Červené Karkulce, která měla vlka" a "O dvanácti ženských periodách". Nejhůře z těchto tří příběhů vychází ten prostřední. Karkulka je totiž hnusná a z nepovedeného vlka promlouvajícího hlasem Karla Effy, se budu vzpamatovávat až do příštího Svěrákovic projektu. To bylo úděsné s čím přišli výtvarní designéři. Dost dobře si neumím představit situaci, kdy šéf design triků přijde za Svěrákem na schvalovačku a předloží mu takový výtvarný návrh vlka. Nic horšího jsem ve filmu "áčkové" kategorie dlouho neviděl. Tohle nemělo nic společného s nadhledem. Jdeme dál. Dva ostatní pohádkové příběhy jsou už preciznější. Není to nic bombastického, ale sympatie si rozhodně získají, přičemž "Šípková děvka" působí nejvyzrálejším dojmem, co do okázalého a barvitého výrazového sladění i zpracování. Jistá námitka jde na vrub Jirky Lábuse, u kterého se mně nepodařilo zjistit, jaké pohlaví měla jeho zlá Jedubaba. On totiž tak mazácky skřehotá, že to v podstatě múže být oboupohlavní pohádková bytost, což je v podstatě originální prvek. Když už jsme u té originality, je film natočen poměrně neotřelou, v určitých intencích až novátorskou formou. Ke vší škodě se tam často mísí právě ty rozpačité tvůrčí nedostatky, občas i ty technické. Svěrák doposud nemá zkušenosti s filmem, který by z 80% procent sestával z písniček a veršovaných textů. Za sebe můžu prohlásit, že to nebylo znát, ale co ty texty?! Zdeněk Svěrák dodal veršovánky, za které by se v určitých úsecích nemuselo stydět předškolní dítě. Osobně ztvárnil figuru spisovatele pohádek komunikujícího s dětským publikem. Jednalo se o originální a v jistém ohledu o dost zvláštní prvek ve vyprávění, který nijak výrazně celkovému dojmu nepřidal a spíše zdůraznil převládajcí rozpačilost. Ta postupně zdatně prostoupila do celého nevybalancovaného rázu vyprávění, které se střídalo s povedenými a vyzrálými momenty, kterým nechyběl režijní nadhled, ale hned vzápětí přišlo něco, co připomínalo cirkusovou estrádní rozjuchanost, na čemž bych rozhodně ubral, nebot to snižovalo divácký dojem. Ráz vyprávění moc plynulosti nepobral. Časté nevyrovnané střihové pasáže ubíraly na tempu. Film se při své skromnější stopáži (cca 80. minut bez titulek) jevil občas až mírně rozvleklým. A to se jednalo o přímočaré vyprávění jen s minimem odboček. Na hudební složce se s Jaroslavem Uhlířem podílel I méně známý Michal Novinski. Předpokládám, že ty kvalitnější a dobře vystavěné melodie, dodal mistr Uhlíř. Jeho rukopis byl ve větším procentu nezaměnitelně znatelný, ale nutno jedním dechem dodat, že originalita mu také nechyběla a ke slyšení byly i chytlavé songy. V souvislosti se sehraným duem pánů Svěráků nejednoho potencionálního diváka napadne, jestli do svého nejnovějšího filmu také zakomponovali nějaký prvek navíc, jak u jejich tvorby bývá zvykem. Inu, zvyk je železná košile, v tomto případě spíše inkriminovaný Svěrák, z jehož sevření se divák téměř nedostane, a nějaký extra prvek tentokrát k neradosti absentuje, pomineme-li ten naznačený výchovný podtext. Někdy to sevření už prostě bolelo, hlavně ta předávkovaná infantilnost. A je tady i jistá paralela, na kterou bych nerad zapomněl. Chalupník v tomhle pohádkovém muzikálu měl tři syny, Svěrák má jednoho. Chalupník je všechny tři v přátelském duchu poslal do světa na zkušenou, Svěrák (snad také v přátelském duchu) poslal svého syna na zkušenou na FAMU. Po jeho absolutoriu začali spolu točit dobré filmy. Tenhle jejich nejnovější počin extra kvalitu postrádá, ale ani v pohádkách není nic zadarmo, a zkušenost s pohádkovým muzikálem je nad zlato, jako ta sůl. Tuhle pohádku však Svěráci neoživili (ještěže tak!), a nejen proto tenhle film zlatem nevyvážím, budu ho brát jaký je. Přehnaná očekávání jsou tentokrát na škodu. Na "věčný" televizní evergreen to (zatím) až tak nevidím, i když kdo ví. Veskrze sympatický počin, i svým způsobem odvážný z tvůrčího hlediska, to je určitě. Mé hodnocení: 60% (19.12.2014) (méně) (více)