Svět na houpačce

Mark Ruffalo bol v tomto filme skutočne fantastický. Myslím si, že ma presvedčil aj ako človek s maniodepresiou rovnako ako aj otec, ktorý sa stará o svoje dievčatá a snaží sa to zvládať ako najlepšie vie. Je tu pár dobrých komických momentov, no súčasne je tam veľmi dobre prítomná dráma, ktorá vytvára silné puto medzi otcom a dievčatami. A nech sa prepadnem do zeme, ak sa nesnaží byť tým najlepším otcom. Je tu dosť, čo si môže človek z filmu odniesť a som s celkovým dojmom spokojný. Filmoví fanúšikovia si prídu na svoje. (16.11.2015)

Oslovilo velice! Ovšem - tohle je téma, které tne do úzké cílové skupiny (alespoň doufám), nedovedu si představit, že by oslovil studenta nebo single třicátnici :) Mark Ruffalo je starostlivý tatínek dvou dcer, trpící ovšem dlouholetou, diagnostikovanou maniodepresivitou. Sličná matka a manželka studuje mimo město ve snaze mít po vysoké větší šanci na slušnou práci a vybřednutí z sociální nouze, kterou i tak udržují jen s pomocí manželovy majetné babičky, a domů jezdí jednou za dva týdny na víkend. Život této trojice (a zřídkavé čtveřice) tak rozhodně není naplněním standardní šablony a často není jednoduchý pro nikoho ze zúčastněných.... Přesto nebo právě proto je to film milý, nenápadný, laskavý - pokud jste labilní čtyřicátník - rodič v krizi středního věku... (14.01.2016)

V sedmdesátých letech minulého století bylo na (alespoň filmovou kamerou) psychické nemoci a poruchy nahlíženo se značnou nedůvěrou: je to flákač a bohém, nebo je to maniodepresivní porucha, která Camerona nutí rozebírat telefony, kola, běhat v rudých trenkách za svou ženou a chodit popíjet do baru? Je strašná škoda, že se film zasekl na půl cesty. Snaží se totiž vybalancovat mezi psychickými problémy Camerona a zároveň zachycuje touhu Maggie po tom, aby sehnala dobrou práci a aby jejich děti byly šťastné. Volila bych buď jeden pohled, nebo druhý. Ty skoky v čase to pak celé zazdily a ta finální emotivní scéna nebyla tak silná, jak mohla být. (11.01.2016)

Pěkně se na to kouká, svižně to utíká, místy je to poměrně vtipné, prostě taková neškodná pohodička, navíc s obsazením, které nelze označit za nic jiného, než za sázku na jistou, kdy především Mark Ruffalo celému snímku svým přirozeným a nenásilným hereckým projevem skutečně dominuje, to vše jsou prostě fakta, které z této podívané dělají příjemný filmový zážitek, ovšem na druhou stranu je nutné i podotknout, že na nic víc, než být právě tím malým, nenápadným projektem, ten film zároveň ani nemá. Samotný příběh, respektive zápletka, je upřímně dost nevýrazná a tuctová, a i když se zde objeví pár opravdu zábavných scén, tak naopak toho dramatického se zde zas až tolik neodehraje, a když už to má přeci jen náběh na nějaký silnější, emotivnější moment, tak je to během mžiku zazděno dějovým skokem zas úplně někam jinam, z čehož jasně vyplývá, že žánrově to jako komedie funguje mnohem lépe než jako drama. Co se pak postav týče, ano, Mark Ruffalo je vážně skvělý a Zoe Saldana velmi pohledná, ale jejich role nenabízejí příliš prostoru to pořádně rozjet a navíc právě ty jejich postavy mi nepřipadli ani příliš sympatické, o dětech ani nemluvě. Zkrátka, kdo se chce pouze jen odreagovat u lehké, dramaticky-rodinné komedie, tímto snímkem neprohloupí, ovšem jinak si jakoukoliv širší pozitivnější propagaci tato podívaná vážně nezaslouží, na to je totiž až příliš nevýrazná a nezajímavá. (11.09.2019)

Film jsem chtěl po 40. minutách vypnout, protože dívat se na Marka, jak má neustále přilepenou cigaretu v puse a to jeho střídání nálad mě deprimovalo. Ale dokoukal jsem a nelituju. Závěr z filmu mě poučil: brát léčbu vážně, spát s manželem v posteli, nestudovat mimo rodinu jen proto, aby se měly děti lépe /viz přijímací pohovor/ a dávat dětem to nejcennější: svůj čas. Zdravý člověk by dělal spoustu věcí jinak, ale nedokážu se ani trochu vžít do pocitu takto nemocného člověka. Takže to není komedie, ale spíš psychologický film. (10.01.2016)