Velké ticho

I přes atraktivní prostředí, v němž se Velký klid odehrává, nemohu hodnotit lépe, neboť mi tento western přišel příliš rozvláčný a snažící se hrát na podobnou strunu, na kterou brnkal Sergio Leone ve svých nejlepších kouscích. Hudba mistra Ennia Morriconeho potěší, ovšem nijak nevyniká, což platí i o samotném filmu. Některé scény lze pochválit a za zmínku rozhodně stojí finále tohoto westernu, které je možná trochu překvapivé a rozhodně nevšední. (19.08.2012)

Škoda, že ve Velkém tichu nebylo více němých postav, protože dabing na DVD je hrozný a originální stopu s českými titulky na něm nenajdete. Film ale povedený, dokonce více než to, a závěr mu nasadil pomyslnou korunu. O dva roky dříve natočil Sergio Corbucci Djanga a pokud jste si mysleli, že hlavní hrdina tehdy dostal setsakramentsky zabrat, tak teď se připravte na něco ještě výživnějšího. Jean-Louis Trintignant dobrý, ovšem Klaus Kinski lepší. Hudba Ennia Morriconeho však tentokrát příliš nevynikla, ačkoliv je sama o sobě velice dobrá. (18.10.2013)

Trochu spoiler! Asi najväčší opak filmového happy endu, aký som zatiaľ videl. Horšie to už dopadnúť nemohlo. A zároveň jediný film, ktorý sa mi podarilo stiahnuť vo forme priečinka obsahujúceho ešte jeden menší súbor s názvom: Happy Ending. A v ňom bola logicky pozitívna alternatíva záverečnej scény. Sranda. No ale aby som sa vyjadril aj k filmu, páčilo sa mi prostredie - zasnežené hory, to viem vždy oceniť. A tiež casting. Veľké ticho vlastne stojí a padá na postavách. Kto videl, pochopí, že aj názov sa od toho odvíja. Príbeh je samozrejme tiež dôležitý, ale že by bol nejako sofistikovaný, to sa nedá povedať. Spracovanie mi prišlo dosť béčkové a šablónovité, preto hodnotím ako hodnotím. A tiež tempo nebolo práve najživšie, aj keď by malo byť, nakoľko sa stále niečo dialo. (09.12.2013)

"Kladivo na čarodějnice" we westernovém kabátě. "Velké ticho" je samozřejmě úplně o něčem jiném, jenomže mi svojí děsivou atmosférou a krutým závěrem jej připomíná. Z tohodle filmu mrazí. Kam se podíváte, všude sníh, nikde ani jedna kladná postava, brutální scény atd. I hudba Ennia Morriconneho je hodně mrazivá. Herci jsou všichni charismatičtí a typově přesní. Jean-Louis Trintignant v úloze němého mstitele kouzlí pohledem, stejně tak plavovlasý ďábel Klaus Kinski. Jeho děsivý vzhled, jeho oči, brr. Od Sergia Corbucciho je sice nejspíš nejslavnějším westernem "Django", ovšem v mých očích jej toto dílo překonává. Pistole Mauser, němý pistolník s jizvou na krku, asi stovka mrtvých a děsivý pohled Klause Kinského před závěrem - na to nikdy nezapomenu. (18.09.2007)

Dalo by se říci, že toto je přímo definice typického cynicko-brutálního italowesternu. Podobné postupy jako u Leoneho, rovněž poetická a místy i paradoxně radostná hudba Morriconeho - dohromady by to bylo na čtyři hvězdičky. Ale ten anarchisticko - nihilistický závěr to srazil na trojku ( v USA tehdy vznikal rovněž western s krvavými jatky: Divoká banda). Rok 1968 byl v dějinách zlomový (zatím se to ve školách neučí), naplno se provalila hráz jakýchkoliv zábran, násilí i nemravnosti. Lze to názorně doložit právě ve filmovém umění, ale i jinde... K 22.11.2015 hodnocení 81% (silně přeceňované), hudba je obšem vynikající!!! (Morricone komponoval často nádhernou hudbu k nedobrým filmům - zajímalo by mne, jestli úmyslně či nevědomě). (04.09.2009)