Velké ticho

Tento snímek má mýma očima několik výrazných předností, tou první jsou herci, Jean-Louis Trintignant v roli němého pistolníka výborný, on prostě mluvit nepotřebuje, zvládne to i beze slov skvěle, no a Klaus Kinski mi opětovně potvrdil, že je démon, jeho hraní ve mně probouzí obavy, tíseň, možná i strach, ztvárnil toho grázla na jedničku s hvězdičkou, odporné stvoření.. Krásná příroda zasypaná sněhem a podmanivá hudba působí dokonalým kontrastem k tomu, co se divákovi odvíjí před očima.. Pravděpodobně nejkrutější westernové drama, které jsem viděla.. (18.06.2022)

Sergio Corbucci a jeho drsná kritika amerického právního systému konce 19. století, kdy se efektivita využití lovců odměn proměnila v čiré vraždění lidí. Trintignant a Kinski předvádějí rovnocenný herecký souboj až na krev. Těžko říci, kdo z nich je význačnější. Trintignant coby němý mstitel mrtvých duší či modrooký ďábel Kinski, jenž v roli Tigrera nabývá podoby anděla smrti? Výjimečnou složku tvoří i lokace (severní Itálie) a zasněžené prostředí hor, jejichž ráz podtrhává grandiózní hudba Ennia Morriconeho, která film zásadním způsobem obohatila. Když se dnes řekne "spaghetti western" (osobně nemám tuto nálepku rád), vybaví se mi dva filmy - Leoneho Tenkrát na Západě a Corbucciho Il Grande Silenzio. Naprosto zásadní průlom (jeden z pokusů o demytizaci kultu divokého západu) ve snaze o politizaci westernového žánru. Top. (14.12.2017)

Krutost tohoto filmu graduje až k neuvěřitelně zlému a neočekávanému konci. Jean-Louis Trintignant dokonale ztvárnil tragického hrdinu Silence, v jeho roli si nedokážu představit žádnou z ošlehaných tváří tohoto žánru, dokonale mi tam svým až měkce chlapeckým výrazem sednul. Klaus Kinski a jeho bezskrupulózní grázl, další jednička s hvězdičkou, Frank Wolff, Vonetta McGee a vlastně všichni ostatní herci vytvářeli pro mne na poli westernu dosud nepoznaný filmový zážitek, tohle není zábava, tohle je kruté a nesmiřitelné drama okořeněné patřičnými ingrediencemi pravého westernu. Jasných pět. (28.11.2013)

Western a staré filmy to je pro mne vražedná kombinace... Neměl jsem je nikdy rád, ale tohle mě opravdu dostalo... Nádherná, nádherná hudba která dala filmu tu správnou atmosféru, charismatický Klaus Kinski a málomluvný Jean-Louis Trintignant. A ten nečekaný konec... WAUUU - 5. 12. 2010 - 75% (28.05.2011)

Dalo by se říci, že toto je přímo definice typického cynicko-brutálního italowesternu. Podobné postupy jako u Leoneho, rovněž poetická a místy i paradoxně radostná hudba Morriconeho - dohromady by to bylo na čtyři hvězdičky. Ale ten anarchisticko - nihilistický závěr to srazil na trojku ( v USA tehdy vznikal rovněž western s krvavými jatky: Divoká banda). Rok 1968 byl v dějinách zlomový (zatím se to ve školách neučí), naplno se provalila hráz jakýchkoliv zábran, násilí i nemravnosti. Lze to názorně doložit právě ve filmovém umění, ale i jinde... K 22.11.2015 hodnocení 81% (silně přeceňované), hudba je obšem vynikající!!! (Morricone komponoval často nádhernou hudbu k nedobrým filmům - zajímalo by mne, jestli úmyslně či nevědomě). (04.09.2009)