Velké ticho

Perfektní western, u kterého jsem dlouho váhal s hodnocením. Ze zdejších ohlasů jsem byl hodně namlsaný, ale ještě do první poloviny filmu jsem nebyl přesvědčen o jeho kvalitách. Avšak krásné zasněžené scenérie, podmanivá hudba a konec filmu podle mého gusta mě uchlácholily a zviklaly k hodnocenímu nejvyššímu. Corbucciho majstrštyk. (19.11.2009)

Zápletka a zasnežené kulisy sú fajn, ale to by to musel točiť schopnejší režisér ako Corbucci. Ja sa ani nečudujem tomu Rickovi Daltonovi, že sa mu nechcelo hrať v tých spaghetti westernoch. Jasné, Leone niet o čom, to je iná liga, ale kokos postsynchrony v Great Silence boli asi najhoršie, čo som z talianskej produkcie videl (a to som videl kadečo!), pritom som pozeral taliansku verziu, ktorá býva štandardne lepšia. Niektoré postavy dokonca rozprávali, aj keď sa im neotvárali ústa. (27.04.2021)

Dalo by se říci, že toto je přímo definice typického cynicko-brutálního italowesternu. Podobné postupy jako u Leoneho, rovněž poetická a místy i paradoxně radostná hudba Morriconeho - dohromady by to bylo na čtyři hvězdičky. Ale ten anarchisticko - nihilistický závěr to srazil na trojku ( v USA tehdy vznikal rovněž western s krvavými jatky: Divoká banda). Rok 1968 byl v dějinách zlomový (zatím se to ve školách neučí), naplno se provalila hráz jakýchkoliv zábran, násilí i nemravnosti. Lze to názorně doložit právě ve filmovém umění, ale i jinde... K 22.11.2015 hodnocení 81% (silně přeceňované), hudba je obšem vynikající!!! (Morricone komponoval často nádhernou hudbu k nedobrým filmům - zajímalo by mne, jestli úmyslně či nevědomě). (04.09.2009)

Trintignant jako Eastwood a McGeeová jako Cardinalová. Tím veškerá podobnost s filmy S.Leoneho mizí. Spíše bych odkázal na Fulciho. Sněhový western o lovcích banditů je syrovou výpovědí o světě plném násilí, kde se zákony ohýbají tak, jak se komu hodí. Mrazivá atmosféra, standardní Morricone a spousta mrtvol. Krví se nešetří. Pátá hvězda za konec. p.s. Trintignantovy jizvy po očkování měla maskérka zakrýt, ne? (19.11.2016)

Chudáci koně. To je jedna z věcí, která mě upřímně zarazila a pozorovat, jak se mnohý komoň boří po břicho do sněhu (a to i za předpokladu, že sníh bylo vlastně kvantum pěny na holení a ač je to u krajinkových záběrů nepravděpodobné, pořád se mi ta varianta líbí víc)... Nu, alespoň je to jedna z věcí, které dodávají drsnou atmosféru, která by mohla být lepší, nebýt Morriconeho, který spíš než on sám zněla mému uchu jako Morriconeho nápodoba podobná té, která je patrná u hlavního hrdiny s jistým Dolarovým Blonďákem. Docela mě překvapil Klaus Kinsky, který mě bavil, vždycky jsem ho totiž považoval jen za jednookého, mezi herecky slepými, ale jak vidno zde, možná mu trošku křivdím. Závěr je mým snem, kéž by se podobně laděných zjevovalo vícero, tomuhle snad chyběl jen cynický humr. (04.09.2013)