V hlavě

Že v čase, keď si už z Pixaru viacerí uťahujú, príde toto štúdio so svojim asi najdospelejším snímkom, som naozaj nečakal. Škatuľku klasickej zábavy pre deti vlastne napĺňa iba "roadmovie" v strednej časti a tá je pritom najslabším článkom. Dohromady to našťastie ladí na jednotku s hviezdičkou a silný emocionány náboj je prítomný v pravidelných intervaloch. Je to vlastne trochu smutný film, ale som za to rád. Nie každého musel nutne presvedčiť, že na to Pixar stále má, iní ho zase označujú za ich začiatok návratu na vrchol. A niekomu ako mne sa zase môže javiť ako ich najlepší film vôbec. (07.10.2015)

Milý animák, Pixar po dlouhé době při tvorbě opravdu použil mozkové centrum. Konec mě i docela dojal. Mimochodem, nám třicátníkům může film trochu připomenout geniální seriál Byl jednou jeden život, jak poznamenal kamarád, se kterým jsem se na film díval. Akorát ty projevy emocí jsou hodně ovlivněné dnešním pohledem na výchovu. Když tatínkův hněv zastrčí do zdířek klíče pro odpal nejsilnějších zbraní, v reálu se to projeví slovy "jdi do svého pokoje", no teda, tomu jako říkají hněv? (28.12.2015)

"To je podvědomí... tam dávají všechny potížisty." Tak hravě nápaditý film jsem už neviděla ani nepamatuju. Disney a Pixar tentokrát trefili přímo do černého. Místy je to veselé, jindy smutné až temné, ale především je to originální zobrazení toho, jak by mohl vypadat svět uvnitř mysli člověka, který stojí na pokraji puberty a všechny staré hodnoty a způsob nahlížení na svět se najednou bortí a nastává emoční zmatek. Je pravda, že dospělému tento film nejspíš řekne úplně něco jiného než malému dítěti, skoro bych řekla, že dospělý člověk si tento film užije mnohem víc. Já spoustu těch nápadů sledovala s naprostým úžasem, někdy smíchem, jindy dojetím. No a u scény, kde se postavy filmu dostaly na chvíli do "abstraktního myšlení" jsem v kině dostala skoro záchvat smíchu, jak mi to v tu chvíli přišlo naprosto dokonalé. Jsem ráda, že jsem na to zašla do Slovanského domu, abych to mohla vidět v původním znění, to můj dojem z filmu jen umocnilo. Když to shrnu, myslím, že toto je dokonalý animák pro dospěláka, kterého ale ještě úplně neopustilo dětství a má značnou dávku vlastní fantazie. ~(4,8★)~ (03.08.2015)

// Emocionální horská dráha, u které jsem po celou stopáž brečel smíchy, štěstím, nadšením ale i dojetím. Je to tak, opět jsem se nejspíš zamiloval a co se před lety povedlo Na vlásku, bylo nyní zopakováno - tohle je rok dívek jménem Riley (Sense8). Tohle je rok úžasných animáků (Good Dinosaur bude pecka). Tohle je rok oživování klasik (Star Wars se blíží). Tohle je zlatý rok filmu a tahle nová Pixarovka je toho důkazem. Kandidát do top 3 2015, bez debat. "The foot is down." (24.07.2015)

Možná budu až moc modrej, já ale v tomhle případě nechci bejt tak úplně žlutej. Co se originality týče, válí Inside Out jak blázen a hravě vrhá stín na všechny animáky posledních let. Taky postavy jsou super (Smutek, Bing Bong) a řada scén, u kterých jsem pukal smíchy, je vyloženě geniálních. Dokonce ani Michael Giacchino – pro mě absolutní packal – mi nijak extra nevadil, stvořil vcelku decentní a neobtěžující soundtrack (i tak ale mohl předvést něco víc). Jenže! Navzdory tématu a vší tý originalitě nedokázali tvůrci vůbec zužitkovat vnitřek hlavy. Navštívíme sice vše od centrály až po hluboký podvědomí, ale všechna ta místa – byť jsou znázorněna fyzicky/vizuálně – postrádají atmosféru, nějakej feeling, kterej by dokázal i dospělýho člověka odpoutat od reality – ta místa jsou tak posednutá svým barevným podáním, že jim chybí jakýkoli pocity, jakýkoli charakter. Protože ačkoliv je film primárně pro děti, obsahuje elementy, který děti nemůžou chápat, mělo to jít proto klidně ještě hlouběji a roztočit emocionální kolotoč, který by nás prohnal od štěstí ke strachu až k nádhernýmu finále (a to vážně hezký je). Takhle je to jenom další z přebarevných animáků pro děti, zato s poselstvím a řadou myšlenek, které pochopí pouze dospělý. Slabší čtyři, dávám tři. (14.10.2015)