Hlava plná metalu

Malá Hera vzhlížela ke svému bratrovi jako k vlasatému rockovému bohu, který se osvobodil jinak, než by býval chtěl. Velká Hera shledala metal prostorem, kde jejich sourozenectví a spojenectví mohlo pokračovat a kde jí a s ním bylo fajn a když je v něčem fajn, tak se z cesty stane cíl a Hera to chtěla za sebe i za bratra někam povýšit. Neučesaně, nelíbivě, ale joooooaaaauuuííí. (04.09.2015)

Na podobne snimky, ktere ukazuji metalisty jako neprizpusobive lidi, kteri jakoby spadli z Marsu, zacinam byt pomalu, ale jiste alergicky. Chapu, ze Hera ztratila brachu, ktereho milovala a ze ji to (zakonite) muselo nejak poznamenat. Ale to, co pote zacala predvadet, byla snuska zazitych klise o fanouscich metalove hudby. Vypaleni kostela bylo jen dokonanim divackeho utrpeni. U jejich tanecnich kreacich na diskotece mi bylo neprijemne trapne. Tenhle boj "proti vsem" nedaval smyslu ani za mak. Asi uz se nedockam filmu, kde by byli metaliste vyobrazeni jako normalni fungujici lide. Verte, oni opravdu existuji. Do Islandu posilam palec dolu. Jedna kosmeticka hvezda za trochu te dobre muziky, co ve snimku zaznela. (07.09.2014)

Príbeh zo života jednej obyčajnej rodiny, kde všetci mali v srdci veľkú bolesť. Here som tak nejak nevedela prísť na chuť, naopak rodičia veľkí sympaťáci. Akonáhle sa veci dali do pohybu, začalo ma to aj viac baviť, no a keď sa tam objavili tí traja mladíci a rozbalili to spolu s Herou na tej dedinskej oslave, to bola iná sila. Film zvláštny, ale niektoré scény vo filme boli naozaj fantastické, úplný záver výborný. (03.11.2014)

Vzhledem k námětu jsem se bál aby to nesklouzlo do trapnosti a pozérství, jako to u tématicky podobnejch filmů bejvá. To se naštěstí nestalo a tak tu máme metalově líznutý drama který se z toho hnutí nesnaží udělat jen partu vymaštěnejch (a umaštěnejch) hovad. Hlavní hrdinka je nejen hezká (obzvlášt když na sebe hodí corpse paint) ale i dobře napsaná, nesnaží se totiž ukázat všem jak je jiná, poslouchá to pro sebe a ne pro ostatní. Gratuluju k tomu debilnímu českýmu názvu zase. (15.04.2017)

Metal zachraňuje duše před ztracením, já to říkám pořád. Film má sice trochu pomalejší tempo, ale emočně je vystavěn naprosto přesvědčivě a to i díky citlivě použité hudbě (a to nejen té metalové). Pro mě byl pocit z filmu ještě mocnější, páč jsem dva dny před shlédnutím viděl na festu parádní kapelku The Vintage Caravan a pak si pustil tohle, kde hned v první scéně kombajn skalpuje jejího zpěváka/kytaristu :D (10.06.2015)