Velký draft

„Nenosím hodinky, protože vždy vím, že je teď a teď je tehdy, kdy bych to měl udělat.“ (Steve Mariucci, bývalý kouč NFL) Následující komentář obsahuje steroidy…, pardon, spoilery. Dokud jsem pohlížel za oponu soutěže v násilí přerušovaném schůzemi a generální manažer Kev se zuby nehty bránil semletí mlýnskými kameny ostatních generálních manažerů, hráčů, jejich agentů, majitelů, trenérů, fanouškovské obce a ducha otce, byl jsem nadšen. Po schůzkách s partnerkou v papíráku centrály Cleveland Browns a mamince s urnou v podpaží to nadšení začalo pozvolna vyprchávat. A pak přišel Velký draft a zlom v mém náhledu. Kev všechny převezl jak Andy Dufresne ředitele shawshankského nápravného zařízení a zakládajíc si na morálním kreditu vybíraných hráčů sáhne po tom, co mu sám volá, že potřebuje peníze pro tělesný vývoj svých synovců sirotků a přitom má mobil a hodinky, které by jim zaplatily hodiny gymnastiky až do jejich plnoletosti. Pak se majitel vrátí z newyorkského draftu zpět do Clevelandu teleportačním zařízením ze Star Treku, všichni si zařvou nadšením jak na konci filmů Rona Howarda, poobjímají se, řeknou si, co jsme si, to jsme si a GM ještě doladí partnersko-rodinné vztahy. Chápu pojem Americký sen, ale taky jsem realista s jistou představou o vztazích v tomhle prostředí a tohle Reitman mírně přepísk. Jo, kdyby majitel Kevina z principu vylil a matka až do rána čekala na tréninkovém hřišti na skotskou poemu dle poslední vůle, byl bych shovívavější.. Zase na druhou stranu, mohlo to vyvrcholit i tak, že při únorovém Superbowlu by se zranil Clevelandu quarterback, Kevin by to za něj vzal, po druhé čtvrtině odrodil v šatně vlastního syna a v poslední minutě zařídil čtyřicetiyardovým hodem vítězný touchdown. Na to už Reitman asi neměl koule.. (23.02.2016)

Místy trochu připomíná Free to play a stejně jako Free to play se snaží zachytit významnou sportovní událost, kterou podrobně znají jen skalní fanoušci z dané sportovní oblasti a tuto událost vysvětlit i pouhým laikům. U Free to play jsem nechápal, jak někteří nemohou propadnout kouzlu grandiózního finále, nyní se však ocitám v roli laika, která shledal pár momentů napínavými, ale celkově kouzlu NFL prostě nepodlehl. Dílo zaměřené především pro fanoušky. (01.11.2014)

Moc příjemnej příběh, něco, co na trhu neni tak profláklý, jediný co stojí za zmínku je asi Moneyball, jinak tenhle film ve svym žánru ale nemá konkurenci. Fakt jedno z mála příjemnejch dramat, a to říkám přes to, že mě americkej fotbal absolutně nezajímá.. Čekali jsme 30 let na další Reitmanův dobrej film, a dočkali jsme se.. Doporučuju shlídnout. (10.08.2014)

Nic převratného, ale určitě sympatický sportovní film, co má spád a nechybí tu nějaké to drama a humor. V americkém fotbalu jsem se moc nevyznala, ale po filmech jako Any Given Sunday nebo právě Velký Draft, už je to lepší :) a musím říct, že jak to amíci prožívají, tak o tom točí docela poutavé sportovní filmy. (05.02.2017)

Po zhlédnutí musím říct, že Kevin je prostě boží. Jsem úplně trapnej, co jsem si o něm ze začátku myslel (ani jsem mu to neřekl, to je jasný). A řízení týmu amerického fotbalu je také trochu jiné, než jsem čekal. Musí se u něj i přemýšlet - jako třeba jestli tě chce někdo ojebat zleva, nebo zprava, a to není sranda! Kevča proto předvádí tak brutální plánování v plánech plánů jiných plánů ostatních manažerujících pánů a paralelně stíhá vyjebávat s vlastním šéfem a kazit pikle trenérovy tak brilantně, že by se z toho zavařil baronu Harkonnenovi Piter, pročež to nakonec celé díky jeho genitalitě dopadne tak, že jsem jen útrpně zavyl "no to mi poser záda" a pro jistotu popohnal titulky na konec, abych zjistil, zda to celé náhodou přeci jen nekončí tak, jak zde naznačil Gilmour. Protože ono to k podobné hrůze fakt směřovalo! (10.04.2017)