Od pěti do sedmi

Bérénice nemůže nechat v klidu nikoho napříč všemi dvanácti sexuálními orientacemi, pohlavími, postoji, směry. Souhlasím s názorem, že je to Monica Bellucci v nové sukni, navrch se srdečným úsměvem, který roztopí i zbytky ledovců, ty ji nesmí ani na vteřinu spatřit, jinak jsme bez Holandska. Film, který ani po letech neztrácí na své příjemné pohodě, esence vášně, lásky, souznění. Pěkné moc! Subjektivní tečka: kdyby Toník žil, obávám se obávám, že by takový Timothé Chalamet (můj oblíbený) neměl tak umetenou cestičku. Yelchin měl totiž hodně dobře našlápnuto od pána Boha. Baví mě tak, jak mě kdysi fascinoval mladý Heath Ledger, škoda, škoda, neštěstí a né že ne. (02.06.2020)

Pařížanka v Americe. Uhlazená romance s francouzským šarmem a velmi příjemnou úspornou kamerou. Levin dovedně míchá tragedii vztahové konstelace se zabroušenými dialogy, za které by měl Woody Allen dostat tantiémy. Anton Yelchin v některých scénách dokonce chodí a mluví jako Woody, když v souboji kulturních partnerských konceptů zastupuje americkou koncepci lásky proti francouzským konstruktům pravidel pro volné city. Škoda vrstvení pěti latentních konců: toho hlubokého poučení a katarze chtěl film vygenerovat víc, než kolik uvěřitelnosti dokázal v první hodině vybudovat. (20.07.2017)

Krásne snové, vyrozprávané s eleganciou a pátosom. Príbeh síce ničím výnimočný, ale zaujme a nenudí a divák aj keď tuší, ako by to asi mohlo a hlavne malo skončiť, napriek tomu sa nechá unášať tým štýlom a rozprávačkým spôsobom Levina. A Marlohe bola ako ozdoba toho celého. Yelchin, nech mu je zem ľahká, to proste precítil a záver pri múzeu slová nepotreboval. Silné 3 z 5 (30.12.2016)

Sled méně, více a mnohem více nevěrohodných životních situací dvojice, která se potkala a okamžitě zamilovala na jedné kouřové. I přes okatou snahu o inteligentní dialogy mnohdy bezobsažné, zaoceánsky zploštělé (bohatě by postačily zplošťující šaty hlavní postavy), černobílé. Věkový rozdíl devíti let, který může být zcela zásadním rozdílem na základní či střední škole prezentován jako příběh stařenky a jejího vnuka (i co se nezbytné cudnosti týče), rozdíl mezi francouzskou a americkou kulturou jako náhodný střet Laponky a příslušníka doposud neznámého papuánského kmene. Při tom "volném spádu" a rychlosti událostí se skoro divím, že mu neporodila předčasně v šestém měsíci a on si v jednom týdnu neodnesl Pulitzera a Goncourta (protože psal bezesporu bilingválně) za omračující povídku o dvou hafanech... PS: Jedna Bérénice ve spodním a její na celý New York zářící sklovina jaro (natož diváka) nedělá, ba ani udělat nemůže. │40% (09.09.2017)

Hořko-sladké, bolavé, přesto jsem Brianovi záviděl, že přešel ulici a zapálil si cigaretu. Občas se objeví žena, která definuje půvab, žena, která je osudová a vy to cítíte v kostech. Arielle je ten typ ženy, není proti tomu obrany- jak říká jeden můj kamarád- naprosto vás ustřelí do jiné dimenze. Esence elegance, intelektu, otevřenosti, nadhledu a především ženskosti v pravém slova smyslu. Kdo by se Brianovi divil, že ho tahle mořská panna naprosto pohltila. Já bych se s ní spokojil klidně od pěti do půl šesté a ještě bych manželovi pravidelně děkoval. Velmi příjemný, zralý snímek, který má co říct. Příběh ze života, který se klidně může stát a to je, myslím si, to kouzelné. Yelchin velmi dobře, naprosto civilní a uvěřitelný. A Bérénice? Do té jsem se zamiloval hned v první scéně. Wilson v roli manžela sympaťák, typ chlapa, kterého prostě musíte chtě nechtě obdivovat. Olivia film příjemně a nevtíravě doplňuje. Že Yelchin tragicky zahynul jsem se dozvěděl teprve před pár dny, netušil jsem to a zjistil až ve chvíli, kdy jsem si začal zjišťovat více o snímku 'Porto' ve kterém hraje a který už několik měsíců netrpělivě vyhlížím. Samozřejmě i z tohoto důvodu má film poněkud melancholičtější rovinu, ten kluk měl rozhodně něco do sebe, to bez debat. Na 5* to není, ale rád přivřu oči, zaslouží. (24.05.2017)