Od pěti do sedmi

Sled méně, více a mnohem více nevěrohodných životních situací dvojice, která se potkala a okamžitě zamilovala na jedné kouřové. I přes okatou snahu o inteligentní dialogy mnohdy bezobsažné, zaoceánsky zploštělé (bohatě by postačily zplošťující šaty hlavní postavy), černobílé. Věkový rozdíl devíti let, který může být zcela zásadním rozdílem na základní či střední škole prezentován jako příběh stařenky a jejího vnuka (i co se nezbytné cudnosti týče), rozdíl mezi francouzskou a americkou kulturou jako náhodný střet Laponky a příslušníka doposud neznámého papuánského kmene. Při tom "volném spádu" a rychlosti událostí se skoro divím, že mu neporodila předčasně v šestém měsíci a on si v jednom týdnu neodnesl Pulitzera a Goncourta (protože psal bezesporu bilingválně) za omračující povídku o dvou hafanech... PS: Jedna Bérénice ve spodním a její na celý New York zářící sklovina jaro (natož diváka) nedělá, ba ani udělat nemůže. │40% (09.09.2017)

Sice hodně předvídatelné, ale kouzelné, jednoduché, smyslné, určitým způsobem volnomyšlenkářské a zamilované...a do toho v NY. Trošku patosu a kýče, oki :) Marlohe má pro mě obrovské charisma - já v ní prostě vidím Bellucci ;) A nemůžu si pomoci - vývoj, jak se tento vztah postupně posouval - ohromně se mi to líbilo, jelikož to bylo tak něžné, tak vášnivé a chtivé a přitom - s určitým, poměrně velikým omezením...Jsem s tím naprosto ok - když to takto mají některé páry nastavené - ale - když přijde láska - tak je to již horší. Závěr se mi líbil a když si sundala tu rukavici (pardon), a ona tam měla ten prstýnek - husinu jsem měla po celém těle. To prostě nešlo. Je mi líto, že s Yelchinem neuvidíme něco dalšího, jelikož jsem ho měla ráda už od Nezapomenutelného dětství a tady byl táááák kouzelný :) (25.04.2020)

Pamatuji si, že když jsem viděl trailer na tento film, tak jsem ho nechtěl vidět. Prostě mě to nebavilo a nezajímalo. Teprve po smrti hlavního představitel jsem se k tomuto filmu odhodlal a fakt mě mrzí, že mě k tomu musel dokopat až jeho skon. Protože je to opravdu moc hezký a povedený film. Film, ve kterém je tolik pravdy až to není hezké. Režisér a scénárista Victor Levin odvedl moc dobrou práci, protože to co se filmu stane působí nenuceně a příjemně přirozeně. To netlačení na pilu jsem ocenil o to více, jelikož díky tomu je i závěr o dost silnější. Anton Yelchin hraje velmi dobře a svojí roli zvládl bezchybně. Bérénice Marlohe je nádherná a ještě k tomu velmi dobře hraje a díky tomu velmi snadno dokážeme pochopit hlavního hrdinu a jeho náklonnost k této francouzské múze. Olivia Thrilby byla velmi příjemná a ta role jí dost sedla. Lambert Wilson je hodně sympatický a krásně doplňuje zbylou trojici. Film má velmi příjemnou zamilovanou atmosféru, která pomalinku plyne a nikam nespěchá. A proto to taky funguje co se stane v poslední třetině filmu, jelikož to není vynucené a dané argumenty fungují, jak po emoční stránce, tak poté logické. Od pěti do sedmi je krásný romantický film. (14.08.2016)

Pařížanka v Americe. Uhlazená romance s francouzským šarmem a velmi příjemnou úspornou kamerou. Levin dovedně míchá tragedii vztahové konstelace se zabroušenými dialogy, za které by měl Woody Allen dostat tantiémy. Anton Yelchin v některých scénách dokonce chodí a mluví jako Woody, když v souboji kulturních partnerských konceptů zastupuje americkou koncepci lásky proti francouzským konstruktům pravidel pro volné city. Škoda vrstvení pěti latentních konců: toho hlubokého poučení a katarze chtěl film vygenerovat víc, než kolik uvěřitelnosti dokázal v první hodině vybudovat. (20.07.2017)

Ale co! Dobrých romancí není nikdy dost a tahle mi prostě dobrá přišla. Bavil jsem se tou dvojicí, zajímala mě a nakonec se mi i líbil ten konec, který k tomu sedl. Byl možná trochu moc sentimentální, ale ti herci mě tak bavili, že jsem to i kousnul. A nakonec to dopadlo i tak, jak by to pravděpodobně dopadlo i ve skutečném světě. (15.10.2015)