Příliš vzdálený most

Zfilmování jedné z nejznámějších nevydařených operací spojenců za Druhé světové války. Snaží se to o veškeré úhly pohledu, takže se podíváme jak do štábních stanů, kde se určuje taktika, tak do zásobovacích jednotek či přímo mezi obyčejné vojáky do první linie. Tomu je však na překážku scénář. Díky neskutečnému množství hvězd se tvůrci rozhodli dát každé tu "její" scénu, ve které bude mít dostatek prostoru se předvést. Výsledek je tedy slepencem výborných samostatných scén, které však moc nefungují jako kompaktní celek. Spousta postav se zjeví odnikud, odehrají si svých pár minut a pak se již pouze mihnou či se dokonce vůbec neobjeví. Chtělo to ze strany Attenborougha pevnější ruku a lépe si ujasnit priority. (26.01.2007)

Tak se tehdy točily válečné filmy - tolik hvězd, že museli být v titulcích abecedně, velké masové scény versus pár momentek z válečného života, spousta hrdinství a hezká pochodová muzika - žádná jatka a la Ryan. Film se spíše zaměřuje na generály než na prosté vojáky, čímž je řečeno mnohé. Co tedy zbývá? Pár zajímavých hereckých výkonů: Connery, Caine a samozřejmě nejlepší herec vůbec Anthony Hopkins, ostatní v podstatě nedostávají moc prostoru, nebo mě nezaujali. Působivou (asi pětiminutovou) roli dostal Robert Redford - scéna plavby před řeku za neustálého ostřelování patří k nejlepším. (03.10.2003)

Ten film není dokonalý, napasovat do scénáře celou operaci Market Garden ve vší komplexnosti prostě nejde. I když ta je tu vlastně "hlavním hrdinou", herecké hvězdy slouží spíše jen pro snadnější orientaci mezi jejími jednotlivými úseky. I když je film dělán podle knížky, je více pro válečné nadšence, než milovníky příběhu. Jenže, v kombinaci se scénami jako čistka artilerie, sebevražedné přelodění řeky, seskok parašutistů točený 19. kamerami aj. z něj Attenborough dělá jedinečnou a neopakovatelnou válečnou epiku. (02.01.2008)

Potenciál na kruté drama měla tahle nepovedená operace větší, příliš chaotické, roztříštěné mezi nepřehledné skupinky vojáků které sice zaujmou slavnými hereckými ksichty, ale napětí bezvýchodné situace se kolem nich zas tak moc vybudovat nedaří. Kdybych neměl historii nastudovanou, ani z filmu netuším kdy, kde a proč se co děje... což je prostě škoda, Market Garen byl jeden z nejzásadnějších momentů války. Pro nás o to zajímavější že kdyby uspěla, mohli by nás tehdy osvobodit Američané místo Sovětů, a poválečná Evropa mohla vypadat úplně jinak. Co tu ale funguje skvěle a i po skoro padesáti letech svou propracovaností vyráží dech, je válečná vřava. Epická mašinerie destrukce a zmaru, naturalistická ale bez přehnaného utápění se v gore detailech, rozmáchlá  výpravou že tomu snad jen Sovětské velkofilmy na zakázku Rudé armády mohou konkurovat. Je docela fascinující že takto velkolepá jatka režisér natočil jen proto aby mu pak studio dalo peníze na životopis Gándhího. Někteří by si mohli i položit otázku, jestli právě tohle není na válečném filmu to hlavní... no ale při tříhodinové délce, i toho trochu lepšího filmového umění by bylo potřeba. 8/10 (01.04.2023)

„Pánové, tenhle příběh budete jednou vyprávět svým vnoučatům. A pěkně je tím znudíte...“ ;o) Tak obávám se, že mnozí vnuci všech účinkujících se znudí i u tohoto filmu, protože na výpravný válečný film tu bude pro někoho až příliš málo akčních scén, střílení a ještě méně krve. Přiznám se, že mě kdysi u první projekce pro změnu překáželo spíše pár dlouhých pasáží pouze ve znamení střel a výbuchů... Celkově bych ale možná měl pár výhrad, které tu již přede mnou uvedli mnozí. Ano, film je to dlouhý a taky o dost silnější v jednotlivých epizodách než v celku, který ve svém širokém spektrálním záběru působí roztříštěně. Ano, taky patřím k těm, kteří se v obsazení nabitém světovou hereckou elitou těšili na svého oblíbence a nakonec zůstali zklamáni, že onoho oblíbence si mohli užít jen ve velmi malém rozsahu. Na druhé straně čím víckrát Vzdálený most vidím, tím víc si říkám, že právě rozsáhlá délka v kombinaci se širokým záběrem ve víru vzájemně pestrých epizod, informační hutností i bohatě zvučným obsazením tvoří aspekt, který tento film ještě víc povyšuje na jedinečnou záležitost. To, že vždy jsem si pamatoval víc epizodek než celistvý průběh nesnadné akce (v tom jsem se dříve ztratil), mě nakonec taky přinutilo se k filmu několikrát vrátit a přehodnotit dřívější slabinu snad i v částečný klad. Stále mě v tom filmu osloví cosi jiného... poprvé mě zasáhl nejvíc drobný příběh nesmělého brýlatého kluka-špiona, jehož konec se dovídáme později a náhodou, později jsem byl opojen poetickým nasmímáním závěrečného stěhování doktora a jeho ženy s vozíkem. Dneska jsem si opětovně vychutnal třeba scénu s konfrontací doktora a ozbrojeného seržanta, která nekončí jen šťastnou záchranou pacienta, ale i vtipně absurdním zatčením.. Richardu Attenboroughovi se povedl koprodukční kousek ve znamení krásně čisté filmařiny, zbavený typického patosu amerických válečných filmů. Dokonce ani v ničem to nepřipomíná ty černobílé britské filmy o 2. světové válce, v nichž nejednou všechny vedlejší postavy splývaly v jeden celek. John Addison zase vytvořil mnohotvárný orchestrální podmaz s nezapomenutelnou titulní melodií, který se ve svých tónech krásně rozvíjí do zádumčivé symfonie i majestátního pochodu. 95% (23.10.2020)