Osamělost přespolního běžce

Neviem, koľko ľudí tu videlo film so slovenským dabingom, ale s ním je Osamelosť vskutku nevšedným zážitkom. Máte pocit, že pozeráte úplne iný film, totiž, že pozeráte slovenský film zo 60. rokov. Neprirodzený preklad, peniaze sa tu nazývajú grošmi, hlasy nesedia na tváre. Takto sa z filmu stáva akýsi guilty pleasure, ktorý treba vidieť. No ale k veci, možno mladíkové rozhodnutia nemusia pripadať divákom logické, možno má to, čo si zaslúži, ale treba si uvedomiť, že je to človek okolo dvadsiatky a tam je to rebelanstvo dôležitejšie. Navyše ak vyrastáte v klasickej "sociálnej" rodine, kde otec nosil 9 libier týždenne z práce. Richardson ponúka ueriteľný neutešený pohľad na dobové Anglicko, ktoré sa možno viacerým politikom nemuselo páčiť, my sme ale pozorní diváci, ktorých takéto náhľady na vlastnú nedokonalosť bavia a preto ma bavila aj Osamelosť cezpoľného bežca. (01.06.2014)

Naturalistický příběh z dělnického prostředí Anglie počátku 60. let, jedno z důležitých děl "hnutí" kitchen sink cinema a fantastický film. Prolínají se v něm dvě časové roviny: hlavní hrdina Colin je převezen do nápravného zařízení pro mladistvé Ruxton Towers za vloupání a tamější vedoucí po něm chce, aby vyhrál přespolní závod s jednou soukromou školou. Colin při tom vzpomíná na události, které předcházely jeho zatčení. Obě tyto linie mají příbližně stejně prostoru. Vesměs neveselá historka je proložena několika scénami jemného humoru, mezi kterými vynikají komické momenty, které jsou lehce zrychlené, což v kombinaci s černobílým obrazem ještě více umocňuje dojem, jako ze sledování klasické grotesky. Takových míst je tady ale málo. Závěrečné hrdinovo gesto se mi zprvu zdálo velmi těžko pochopitelné, ale pak jsem zjistil, že klíč k jeho rozluštění se skrývá v první půlminutě filmu. All I know is that you've got to run, run without knowing why, through fields and woods. And the winning post's no end, even though barmy crowds might be cheering themselves daft. That's what the loneliness of the long distance runner feels like. (19.03.2010)

"Hey, Col, what's the first thing you'd do if you won 75,000 quid?" - "Count it." Tvorba britského hnutí Free cinema sahá již do počátků 50. let, úzký okruh tvůrců (Anderson, Clayton, Reisz, Richardson, Schlesinger) se na britskou scénu etabloval dokumentárními, levicově zaměřenými filmy, které často zobrazovaly mládež dělnické třídy v realitě všedního dne, což bylo s podivem, protože většina představitelů Free cinema pocházela z vyšších vrstev britské společnosti. Později, koncem 50. a začátkem 60. let, se pustili do tvorby celovečerních filmů, často na základě literárních předloh Rozhněvaných mladých mužů (britská "obdoba" beatníků). A právě Osamělost přespolního běžce je jedním ze základních kamenů hnutí. Téměř vzorový příklad filmu, ve kterém dospívající jedinec (rebelující Colin Smith) statečně vzdoruje systému. Colin je za krádež umístěn do převýchovného ústavu, kde se záhy zjistí, že je velmi talentovaný běžec. Colin se od ostatních chovanců značně odlišuje, většina si chce svůj trest v klidu "odkroutit" a znovu se začlenit do společnosti, hlavní postava se ale odmítá podřídit tvrdému režimu, nicméně mu jsou ředitelem ústavu (vkládá do něj veškeré naděje na vítězství v přespolním běhu) udělena určitá privilegia. Závěrečný běžecký závod zachytí Colina v totální rozpolcenosti, v průběhu závodu je divák svědkem Colinových myšlenkových pochodů (Richardson zde aplikuje důmyslnou střihovou montáž), jež přesně vystihují vnitřní rozervanost hlavního (anti)hrdiny. (19.12.2007)

Soucit s těmi co věčně prohrávají a v jistém smyslu opak všemožných motivačních snímků, proslovů a knih. Ukázka toho, že každé vítězství má svoji cenu a že někdy je lepší prohrát a zachovat si vlastní důstojnost a pocit svobody, než podřídit se měřítkům toho, co je ve většinové společnosti bráno jako úspěch. (19.01.2018)

Žánrově i pocitově řadím tenhle film k už dříve zhlédnutým Saturday Night and Sunday Morning a Taste of Honey. Mají spoustu společného, z mého konzumního pohledu i to, že se ve všech mluví poměrně rychle a né zrovna oxfordskou angličtinou. Natočeny v bw, jsou ponuré, revolta z nich přímo čiší.___ U Richardsona bych vyzdvihl hlávně (skoro) závěrečnou scénu (běh), který byl před finišem opravdu mistrně nastříhán a leckterého diváka jistě trochu podráždí - já sám jsem měl chuť ten kousek doběhout za něj a skoro jsem na gauči kopal nohama, jen abych Smitha trochu popohnal. Marně... A tak mě ještě napadá, jaký trest by dostal mladistvý za loupež takového pakatele v dnešní době. (16.10.2008)