Mrňouskové: Údolí ztracených mravenců

Hned v prvním záběru je brouk. Od Volkswagenu. Takže ano, tvůrci nezapomněli ani na sofistikovanější metahumor pro rodiče. Dalším pozitivem jsou nádherné záběry krajiny v Provence, které si velké plátno zaslouží. Ale bohužel, roztažení populárního seriálu na celovečerní stopáž se nezdařilo. Příběh udrží dětskou pozornost tak do půlky, pak je v kině slyšet čím dál větší šum a vidět pohyb dětí. Také je tu epická bitva, skoro jako příprava na Hobita a jiné adaptace knih pro děti, ale citlivější ratolesti rozbrečí. Ještě u východu z kina byly slyšet dětské hlásky, že to bylo dlouhé. Sice jen 80 minut, ale protentokrát s nimi souhlasím. (12.01.2014)

Jen zvuky a obraz. Žádná slova. Navíc v tomhle provedení. To je prostě parádní balzám pro duši, který je neskutečně akční, zábavný a zajímavý. Mimika miniaturních tvorečků je neskutečná, a to i přesto, že v podstatě žádnou nemají. Jediný jejich pohled a k tomu vhodný zvuk, a přesně víte, jaká emoce na vás působí. Skoro až neskutečné. (28.07.2014)

CITÁT - Vrůůůůůzzzz, vrrrrm, bzzzzmm.............. Film je natočen podle pravdivého příběhu z jednoho nejmenovaného ůdolí v jižní Francii. Je to lehce přehnané, ale kdo viděl seriál, ví o čem je řeč. Spousty srandy, přátelství, smutku a vítězství. Co dokáže rozpoutat jedna krabice s kostkovým cukrem v jednom nejmenovaném údolí. Film je věnován in memori Jeanu "Moebiusovi" Giraudovi, francouzskému malíři, umělci a spisovateli. (20.04.2015)

Teda natočit devadesátiminutovej animák, ve kterým nepadne ani slovo, to chce koule. Místy je to sice zábava, ale místy taky pekelná nuda. A opět je tu problém, že pro dospělé je to moc infantilní (a často nelogické) a pro děti zase až moc strašidelné. Nápad tu byl, ale bylo s ním naloženo prachbídně. (06.09.2014)

Film je sice určený pro děti, ale udělá jim v šešulkách pěknou paseku. Rodiče do nich hustí, aspoň doufám tedy, že v lese se má zachovávat pořádek, nevyhazovat žádné odpadky, a tady najednou vidí, jak jsou ti tvorečkové doslova vděční za cokoli, co jim člověk zanechá, od kostky cukru přes zápalky až po rezavou plechovku. Já třeba pod vlivem z tohoto filmu hned po jeho skončení pohodil plný pytel odpadků v nejbližším lese a zařekl se, že popelnici už nikdy používat nebudu. Taky snímek zasahuje tvrdou ránu na solar všem rodičovským snahám omezovat sladkosti u svých dětí, protože ratolesti mohou zcela logicky namítnout, že když se po cukru stává z mravence suprmravenec, z nich se stanou suprděti, a kdo by ty nechtěl? Pravda, rodiče se mohou chabě bránit odkazem na mravenčí královnu a vysvětlovat holčičkám, že přeci jenom není žádoucí, aby řekněme v svém věku tří pěti letech nakladly tolik vajíček. Na jednu stranu se film drží reality, např. toho, že si mravenci chovají v mraveništi mšice, kterým olizují jejich sladké zadečky (což naštěstí na plátně nebylo zobrazeno), bohužel je v kině všichni rodiče a děti (až na mě teda) považovali za poskakující roztomilá zelená mravenčí vajíčka. Hrozné, taková nevědomost! Na druhou stranu snímek dost lže, protože berušky přátelé rozhodně nejsou vegetariány, s rozkoší by vycucávaly právě ony mšice a né jakési bobule. No a závěr děti krásně poučil o důležitosti člověka v přírodě, protože musí hasit každý průser, co si zvířátka nadrobí. (25.01.2014)