Zlodějka knih

Knihu jsem nečetl, ale soudě podle jejího odrazu v tomto filmu, si ji brzy přečtu. Sám film nese stigmata i přednosti velké mezinárodní koprodukce - vystavěn na základových kamenech západního žebříčku hodnot coby oslava lidskosti může vyznít trochu cukrkandlově, znepokojivě lesklý vzhledem k pesimistickému tématu, až příliš romantizující pohled na válečné hrůzy, kterým spíš konvenuje syrovost a naturalistický vhled, který tady (až na jeden moment v závěru) naprosto absentuje, až příliš humanity a snahy natočit ,,kladný film" neboli člověčinku (jak se hezky česky říká), všechno ale zachraňuje skvělé mezinárodní herecké obsazení (asi nikde jinde neuvidíte tolik anglofonních herců a hereček používat německé přitakávací částice „ja“ a ,,nein") a dobře odvedené filmové řemeslo. Hodně nefunkční (patrně oproti knize) je pásmo vypravěče, postmoderně koncipované křížení mezi vševědoucím vypravěčem a postavou Smrti, což se pohledem diváka může jevit poněkud prvoplánovité, v tomhle hojně zastoupeném subžánru (válka očima dítěte) je to sice odvážný krok, ale patrně měl zůstat jen na úrovni literárního textu. Jistým zklamáním je naprostá absence dotazování se po důvodech, proč byli mnozí v Německu těch časů svedeni fašistickou propagandou - zřejmě zásadní otázka, která je stále aktuální i dnes. Mnohde naznačeno (účast na vizuálně zajímavém srazu NSDAP, kde došlo k pálení knih atd.), naprosto nedotaženo. Formálně je zajímavá práce s barvami - zprvu bílá (pásmo vypravěče), posléze hnědá, béžové tóny a odstíny šedé, které si podmaňuje až magická síla barvy červené, mystiky všudypřítomných praporů a vlajek s hákovým křížem. Při přemýšlení o zfilmované Zlodějce knih se nemohu ubránit jednomu srovnání - tématicky totožné a důrazem na humanitu podobné Musíme si pomáhat snese hravě světové měřítko, Hřebejkův film řešil obdobné etické otázky s větší mírou jistoty a především hloubky... (20.04.2014)

Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli se nejdřív podívám na film a pak si přečtu knížku, nebo opačně. Nakonec teda vyhrál film. O co tam jde, jsem tušila jen zběžně. V podstatě můžu tomu filmu vyčíst jen jedno. Sice si ráda poslechnu film, kde se mluví anglicky, ale, když jde o Německo v období války, tak mi přišlo dost divné, že většina postav mluvila anglicky. Jinak se mi to ale líbilo a bylo to i dobře zahrané, v čelem s dívkou co hrála hlavní roli a Geoffrey Rushem. Konec jsem sice asi čekala trošku jiný, ale dostalo mě to. 5* (27.04.2014)

Tři a půl hvězdy, film s velkým srdcem, hezkým příběhem, pohledem trošku jiným na Němce, kteří nesouhlasili s Hitlerem a kteří žili nebo spíše přežívali v bídě. Film mě dokázal v některých scénách dojmout, ale v některých jsem měl bohužel pocit, že se dívám na pohádku pro děti, proto také ne hvězdy čtyři. (04.05.2014)

,,NEJSEM SI JIST, CO TO ZNAMENÁ... VŠECHNO, ČÍM JSME SI PROŠLI... VŠECHNO, CO JSME UDĚLALI… PROSTĚ JSME JEN BYLI LIDMI. TO LIDÉ DĚLAJÍ…“ /// Film co začíná a končí smrtí. A příběhem, v němž se už brzy v Německu začnou rozbíjet výlohy a pálit knihy. Stávám se součástí vztahu dvou dětí, získává si mě G. Rush a zjišťuju, že i ta E. Watson má parádní roli. Ať si kdo co chce říká – ta atmosféra 40cátejch let je super! Sere mě, že tady nezní němčina. S ní by to mělo parádní autenticitu! Ovšem i tak jde o hezkej příběh s několika dojímavejma okamžikama. A věta: ,,NESNÁŠÍM HITLERA“ zní z těch dětskej úst neuvěřitelně romanticky! Navíc smrt jako vypravěč – NIKDO NEŽIJE VĚČNĚ – já vím, a nemusí mít na sobě ani pyžamo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2005 napsal Markus Zusak, číst nebudu. 2.) Zajímá mě, jak se dá přes příručku hrobníka dopracovat k lásce knihám. 3.) Thx za titule ,,cetar“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.01.2014)

Zrejme som čakal niečo iné, asi že zlodejka bude kradnúť a zachraňovať knihy, ktoré chcú nacisti spáliť... Nevadí, tento príbeh je tiež pekný.:) Nielen pekný, ale aj múdry, dojímavý a dokáže diváka navzdory minutáži udržať v pozornosti. Má však šlabikárové dialógy a v mnohom mi pripadá ako mládežnícky film, ak sa to tak dá povedať. Príjemným prekvapením sú herecké výkony všetkých zainteresovaných, výber bol urobený precízne, hlavne v detských postavách Liesel a Rudyho. Zlodejka kníh je zaujímavým aj hlasom rozprávača, ktorým nie je nikto iný ako Smrť. A hoci to posobí deprimujúco, film rozpráva o sile ľudskosti a lásky. (14.01.2014)