Zmizelá

Odstrašujúca alternatíva ukončenia nefungujúceho vzťahu, či mrazivý nápad na originálny darček k výročiu. Fincher dostal do rúk bezpochýb látku, ktorú bolo potreba už len nezbabrať. Neviem, či som vôbec na chvíľu zapochyboval o úspechu, dokonca aj Affleck už neraz dokázal, že je hoden viac takýchto rolí, než presladených rom-comov a v tomto filme to potvrdil viac než stopercentne. Fincher takisto nepodliezol latku, ktorú nastavil svojimi predchádzajúcimi filmami a potvrdil svoje majstrovské rozprávačské vlohy a schopnosť vygradovať atmosféru a napätie až do pekelne tiesnivých a mrazivých stavov, kde divák takmer nedýcha. Mozaikovité prelínanie a prepájanie dejových línií je mikroskopicky presné a každý detail filmu, každý strih, slovo, desto, či pohľad kamery mali svoj zmysel. The very best of Fincher. 100%. (20.10.2014)

Podobně jako Paul Thomas Anderson také David Fincher se v rámci své režijní dráhy posouvá k čím dál tím utlumenější a střídmější formě dokonalosti. Po první části filmografie, která se vyznačovala okázalou formální efektností, jež u Finchera kulminovala v "Úkrytu" oplývajícím hrátkami s průlety kamerou prostorem v dokonalých realitu popírajících jízdách, přichází v pozdějších filmech stále větší efektivnost a nenápadnost. Neznamená to, že by se Fincher i PTA stali nějakými askety, ale pouze že jejich mistrovství se projevuje tím, že na sebe nikterak nepoutá pozornost. Skoro bychom mohli mluvit o návratu studiového stylu, kde také forma sloužila k maximálnímu vtažení diváků do vyprávění a neměla na sebe nikterak upozorňovat, jen tentokrát se nejedná o následování nějakých konvenčních pravidel, ale projev dokonalého obeznámení s řemeslem a maximální promyšlenosti zpracování každého záběru za jeho účelem v celku díla. "Zmizelá" pak představuje Fincherovu strhující masterclass v šálení diváků, kde současně žasneme nad vyprávěním (příznačně o postavách, které šálí své okolí a důmyslně pracují se svým obrazem), ale také nad tím, jak zdánlivě lehce a nenápadně nás film vede a drží přikované k obrazovce či plátnu po celou dobu, aniž by nám dovolil vydechnout. (11.11.2020)

Na mě už to bylo moc překombinované. Hybrid kriminálky, pojednání o manželské krizi a ještě demonstrace síly médií přesahuje můj level. Přišlo mi to nelogické a postupně mě to přestávalo bavit, prostě protože jsem nechápal o co se vlastně, která postava snaží. Natočené a zahrané to bylo dobře, ale fakt jsem nechápal motivace. Možná to vypadalo působivě na papíře, ale takhle nesmyslné chování Harrise, Pike, i Afflecka mi hlava nebrala a tím pádem to ztrácelo na zajímavosti. Na to, jak se to snažilo být realistické, to mělo spoustu nelogičností (možná jsem jen něco nepochopil) prostě mi ten děj / scénář přišel strašně přitažený za vlasy. Docela se těším, až někdo zase udělá působivou přímočarou kriminálku, kde nebudou dvojité hypertwisty a vrah bude zahradník. (04.11.2014)

Život je těžký. Manželství je těžší... Fincher nezklamal. Precizní v každém směru, každá sklenička, každý kapesník má své místo. Přiková k plátnu a nepustí. Hudební složka jen potvrzuje tvůrčího génia zainteresovaných. Dokonalá rytmika, střih, prvotřídní herecké výkony (Affleck skvěle obyčejný, Rosamund Pike si kráčí pro Oscara) skvěle napsaných charakterů. Příběhově originální, veskrze moderní pohled na manželství a celkově ženskou převahu v právě ubíhajícím tisíciletí. (06.10.2014)

Kdo by nechtěl svojí manželce otevřít lebku a podívat se, co se v ní děje? Best Fincher since 2007. Zejména první polovina brilantní. Způsob, jakým se Fincherovi podařilo elegantně vtělit dva nespolehlivé knižní vypravěče do vzrušující filmové řeči je hodný (ne)akademického obdivu. Obzvlášť proto, že film sice nedosahuje vrstevnatosti a naléhavosti knihy, ale dokáže ji vyvážit dravou ironií a jízlivou nadsázkou. Kritika krizí zkriplené společnosti, která se orientuje už jen podle odlesků a mediálních obrazů, je provedena s lehkostí a bez jakékoli křeče. Víc problémů mám s druhou polovinou, která uhne až k lehkému campu a hlavně v neodolatelně psychopatické karikatuře hlavní hrdinky si trochu ulehčuje práci, když od subtilní společenské kritiky a všímavé satiry na manželskou krizi utíká k šokujícím zvratům. Navíc v některých "temných" scénách jako by Ben Affleck (zbavený možnosti bránit se hovězím úsměvem) narážel na limity svého herectví. Nemůžu říct, že by mě Fincher bezmezně přesvědčil o smysluplnosti všech částí své hry, ale bez mučení přiznávám, že i s přihlédnutím k náročnosti předlohy a všech úskalí, které materiál skýtá, se mi původně lehce indiferentní postoj mění v hluboké uznání. Rád si tuhle Gone Bitch ještě jednou s odstupem zopakuju. (30.09.2014)