Láska na kari

Lasse Hallström jak podle šablony. Což není nutně špatná věc, protože jeho filmy jsou pěkné a vždy jsem je ocenil 4* (aniž jsem o tom přemýšlel). Tady jsem šel o jendu hvězdu méně, protože přeci jen Čokoláda už tu byla. Láska na kari je milý a dojemný film, který občas tlačí na city diváka, ale nijak zákeřně. Herci se pro své role hodí a tak dále, jen scénář mi přišel trochu šitý horkou jehlou. Změna zarytého nepřátelství v přátelství až lásku je rychlejší než děcko po prvním kari a ač indické jídlo rozbrečí mnoho lidí, jako hlavní spoušťeč u kuchaře pro návrat domů je trochu odfláknutý oslí můstek. Doporučuji koukat se zásobou dobrého jídla. (28.12.2014)

Nepochybujte o tom, že Láska na kari je pohádka. Společně s nasládlým českým názvem (jak jen je původní název chytřejší a mnohoznačnější!) a poslední dobou dost změkčilou anamnézou režiséra Lasseho Hallstroma by mohla odradit leckterého diváka. Ale byla by chyba se nechat odradit a tuhle indicko-francouzskou fusion romantiku si nechat ujít, jde totiž o skvěle natočenou pohádku! Od indické silnice do prvotřídní francouzské restaurace s molekulární kuchyní jde totiž o dojemný, ale chytře natočený příběh, se svižnými pasážemi (souboj "na nože" při vaření k nim určitě patří), skvěle obsazený, se spolehlivě chytlavou hudbou A.R.Rahmana a s překapivě dobrým scénářem, napsaným podle knižní předlohy. A tak ať už umíte uvařit omáčku hollandaise i o půlnoci se zavázanýma očima, nebo je vaším nejvyšším ukončeným kulinárním vzděláním několikeré zhlédnutí Ratatouille (Cizího oběda, budeme-li tíhnout k té Indii), myslím, že se na tuhle sto stop dlouhou cestu můžete s klidem vydat a nebudete zklamaní. Dávám poctivé čtyři (nemichelinské) hvězdy. (15.11.2014)

No ano, je to film, který pohladí po srdíčku a polahodí vašemu oku, když už ne chuťovým buňkám. Francouzská krajina je klišoidně malebná jak z katalogu, samozřejmě se tu jí jen to nejlepší jídlo (protože Francie) a ve středu toho všeho je mladý Ind nadaný kouzelnou mocí vaření. Nedělám si srandu, top vaření je tu pojaté jako jakási nadpřirozená schopnost, ne něco, co se naučíte pílí, talentem a léty praxe (zdravím Gordona Ramseyho). Ale přestanu být sarkastická a uznám, že tahle pohádka o kouzelné moci gastronomie a úspěšném boji s xenofobií francouzských snobů (a vidláků) mě bavila. Samozřejmě je to další Hallström točící knižní bestseller, ale to jsem věděla předem, takže má očekávání nebyla kdovíjaká. Solidní řemeslo, ale to filmové srdce tam prostě není. (23.02.2015)

Slušivej příběh dvou světů chutí, aroma a receptů, sídlících naproti sobě přes ulici, kde hustá rivalita víří ve vzduchu, společně s vůní jídel, plynoucí se z obou kuchyní. Francie versus Indie. Tak kdepak se líp vaří? Třeba to dopadne, jak fotbalovej špíl dvou cikánských mužstev... Takže jednoznačně bez branek. No nechte se překvapit. Pěknou podívanou. 75% (25.03.2015)

The Hundred-Foot Journey splňuje vše, co si představuji pod pojmem sluníčkový film. Pohoda hustá, že by se dala krájet, herci do jednoho sympatičtí, křišťálově čistá láska byla přítomna taktéž a z těch mála vypjatějších momentů čiší takový klid, že ani nemáte potřebu držet hlavnímu hrdinovi palce nebo s ním soucítit, protože prostě víte, že všechno dobře dopadne a on se rozhodne správně. To je sice někdy na škodu, ale ne tady. No ale hlavně je tu spousta jídla, které ve mě vzbuzovalo reflexy Pavlovových psů a lednice plná vánočních pochutin mi najednou přišla šedivá a fádní. Jako bonus bych zmínil roli Helen Mirren, ve které tento symbol britského herectví ztvárnil patriotku Francie i francouzské kuchyně. Docela by mě zajímalo, jak se na to Frantíci tvářili. 80% (27.12.2014)