Predestination

Sám sebe s úctou označuji za výplod časového paradoxu a tak mne celkem zaujala otázka sexu se sebou samým, ze kterého bych se mohl narodit. Až mi PPL konečně doručí plutonium na pohon mého stroje času, tak se pokusím experimentálně dokázat, že bych se při pohledu na sebe patrně nezotpořil, ale do té doby mi musí stačit tohle poměrně zábavné scénáristické cvičení, které se mi však při pohledu z Jupitera jeví jako příliš samoúčelné. (26.12.2014)

Těžko lze tento film komentovat, aniž by člověk cokoliv neprozradil z děje. Nuže, budiž komentář mírně spoileroidní. To máte tak, když Skynet z budoucnosti pošle místo vytuněného robota vyžilou a zahořklou umělkyni Hermínu Froditovou. Z toho plyne, že přijdete o všechnu akci a pompézní triky a tedy i parádní zábavu. Určitě si říkáte, proč to ten Segruš srovnává právě s Terminátorem, co? No, odpověď je jednoduchá. Oba filmy pracují se stejnou hypotézou, totiž tou, že cestování do minulosti způsobuje automatické měnění následné budoucnosti, což, jak dobře víme, prostě není možné. Víme, že vycestuje-li někdo do minulosti, vycestuje z doby, kde už se to tak stalo, ergo nelze nic změnit, leda že by nastal paradox a vesmír jako ho známe, by zanikl a na jeho místo by přišel jiný, bizarnější. Jsou lidé, kteří věří, že už se tak stalo, ale to teď nechme stranou. Vraťme se k paní Froditové a jejímu věčnému problému s vejcem a slepicí. Říkám věčnému a myslím to upřímně. Je to totiž problém, který nelze seriozně vyřešit. Jedině pak právě pomocí nemyslných berliček, jakých užívají právě tvůrci Predestinejšů, Terminejtrů a Bektofjůčrů… Jenže, koukáte na tento snímek, oko vaše jest kritické, čekáte cokoliv, a najednou tam Leo DiCaprio říznutej Jodie Fosterovou začne vykládat (SPOILER), jak se místo s vrabčákem narodil s buchtičkou, a že (MEGASPOILER) je sám sobě matkou, dcerou a snad i tetou, otcem, synem i duchem svatým, ty vole. Inu, pocity budou smíšené a vsadím ses vámi o nevím co, že nebudete vědět, jestli se vám to líbilo nebo hnusilo, ale pak stejně dáte spokojené čtyři hvězdy jako já. (03.03.2015)

Pozor, tento zvratek je určen výhradně těm, co film ještě neviděli a chtějí si ušetřit sto minut, které mohou věnovat například plnění tortil či vysrkávaní škeblí. Vyslepičím v něm totiž úplně všechno, protože jsem svině, je mi úplně jedno, jestli byla dříve vaječina nebo kraslice, a strašně chci všechny ohromit, jak dokonale jsem to pobral. Butan je holka krev a kefír, jen tak trochu hermafrodit, a má ho rád jen on sám. Proto se rozhodne nechat si přišít pořádného čuráka, vrátit se časem pomocí kouzelných houslí zpět do svého kundího období, sbalit sám sebe a kvalitně se ošukat. Pro sichr si do té samé doby skákne ještě o dvacet let starší, aby na sebe a sebe dohlídl a hezky si zašmíroval. Divím se, že rovnou nevletěl do časosběrné trojky. Butan 2 Butana 1 nasmrká, narodí se Butan 0, kterého Butan 3 časoskokem vrátí zpět na start, a tak je Butan holka krev a kefír, jen tak trochu hermafrodit, a má…….. Co na tom, že jsou čtyři v jednom období, vzájemně se ochmatávají, vesele se i množí, čímž vytvářejí paradoxy dokonce větší než ego Radka99 a motýlí efekty velikosti máchnutí sloních uší? Něco takového prostě může napadnout jen úchyla, narkomana nebo Hajnlajna. Nicméně, je to originální, záživné, Uhlovodík a jeho molekuly hrají jako o život a hezky se u toho fantazíruje. Kdybych se já někdy dorval k podobným houslím, okamžitě bych se vrátil do roku 1990 a úplně sám vyprcal nenasytnou nymfomanku slečnu Alici najednou zezadu i zepředu, aby mi pak celé ty roky nekazila imič a jako jediná všude netvrdila, že to nebylo nic moc. Kráva!!! (27.11.2014)

Ze čtivé strhující povídky, jejíž uchopení nebylo pro fascinovaného čtenáře problémem, udělali režiséři zbytečně matoucí nudné sci-fi o tom, že člověk má v jádru nejraději pouze sám sebe. Ano, diváci rozhodně jsou pro skutečnost, aby vznikaly neotřelé hollywoodské příběhy. Jen to nesmějí být matné celovečerní kopírky mistrovských děl literárního žánru. (30.11.2014)

Klamlivý trailer navnadil na trošku iný žánrový zážitok, tvorcom však toto zavádzanie tentokrát nevyčítam. Naopak, užívam si novátorské veci, tvorivých ľudí, ktorí sa neboja ísť proti klišé a stavajú na diváckej dezilúzii. A tá je podstatou tohto filmu. Pokiaľ spočiatku má človek pocit, že pôjde o ďalšiu podarenú a nenáročnú time-travel akciu, postupom času sme svedkami konverzačnej drámy, ktorá je štúdiom ľudskej identity a vyvrcholí to šialenou sci-fi pointou, nesúcou sa v duchu gréckej tragédie. Okrem toho, že všetky časové prešmyčky, paradoxy a hlavne záverečná pointa prinútia diváka premýšľať, tak má film aj silný emočný index, zmysluplné dialógy a poctivé herecké výkony. 85%. (25.11.2014)