Bony a klid 2

Jsem sice naivní tvor, ale ne natolik, abych doufal v to, že druhý díl Bonů bude mít údernost jedničky. Vždyť skutečnost, že bývalí veksláci vyrazili do politiky, je natolik veřejně známá, že to může šokovat snad jen toho, kdo za socialismu nikdy nesehnal bony za 5 Kčs. Takže za mne to bylo celkem příjemné setkání s herci, kteří za posledních sedmadvacet let vesměs nezakopli o pořádnou roli a tady se s chutí vrátili ke svému osvědčenému podrazáctví. Žádný klenot světové kinematografie tím sice nevytvořili, ale rozhodně bych si netroufl tvrdit nic o nějakém znesvěcení skvělé jedničky. Jenom ten pokus o návrat do kultovních vod příliš nevyšel. (08.10.2014)

Pokud je první díl kultovní, tak jako v tomto případě, tak by se dvojka neměla nikdy natočit. Tím nechci říct, že dvojka je megaprůser, ale povedená teda taky není. Začnu s pozitivy: R. Skamene hraje svojí životní roli a i herci jako J. Nedorost a M. Kopečný mě baví. Flashbacky ve filmu jsou dobře udělané, je jich sice moc, ale pro přehled jsou důležité. Někteří herci jsou totiž za ty roky k nepoznání. Soundtrack je opět super. Nejen, že O. Soukup oprášil skvělé megahity z jedničky, ale doplnil je i o nové pecky, např. I Love You od M. Rupperta, Little Happy od Ezyho či Zlatá mince od Boldyho. Tak to je asi vše co se chvály týče. Zbytek totiž moc nefunguje. Zdá se, že V. Olmer, už není tak dobrý režisér co býval. Kameraman se střihačem, také neodvedli dobrou práci. Dále mi vadila častá nelogičnost příběhu. Nevím proč musí film tak často utíkat od reality. Jsou zde i zbytečné postavy, např. postava mladíka Martina nebo i ta jeho Miss Anonymous. Co mi i vadilo, tak je ten častý product placement. Co říci na závěr: Teď už zbývá jen natočit trojku s I. Jonákem v hlavní roli. (18.09.2014)

Tak jediné, co stálo za trochu pozornosti, byly flashbacky do minulosti, což platí zejména pro herce, které na obrazovkách televize či v kinech zase tolik nevídáme. Ale jinak Olmerova snaha vyřídit si to s neduhy dnešní společnosti vyzněla do ztracena. Nemůžu říct, že by mě film nějak urážel, či že bych byl zhnusený, to ne. Jen mě to strašně až zoufale nebavilo. 15% (01.10.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)

Kam zmizel rytmus a spád filmu z původní jedničky? Skoro musím říct, že je velká škoda, že takto atraktivní námět příběhu zůstal naprosto nevyužitý. Co filmu láme vaz, do očí bijící zprzněný scénář. To mě hodně zklamalo. Při nejlepší vůli nic zde nezaujme. A ještě ke všemu nevtipný humor. Netřeba snad podotýkat, že pocit totální ztráty času s tímto filmem byl zřejmý. Nebudu hodnotit hvězdičkami. (26.10.2014)