Chorus Line

Z úvodu srší taková energie, že je po chvíli naprosto jasné, že ji tvůrci nemohou udržet po celou stopáž. A také že ne. Ovšem nijak to nevadí, jelikož i po úvodním hromadném sítu jde stále o dobrý film. Dokud se mluví, tančí a hraje, tak to má něco do sebe. Problém nastává ve chvíli kdy dojde řada na zpívání. Většina písní je totiž o ničem. O jednotlivých účastnících konkurzu nám nic moc neřeknou a jsou celé takové "odnikud nikam". Většina, naštěstí ne všechny, jelikož je tu i pár kousků, které naopak po této stránce fungují výtečně. Pochválit je třeba také Michaela Douglase, který charismatického Zacha zvládá s bravurou sobě vlastní, byť za celý snímek v zásadě nevstane ze svého místa za mikrofonem. Chorus Line je velmi zajímavý muzikál, kterému by paradoxně prospělo více mluvení a méně zpívání. (06.01.2008)

Typicky americky Brodway muzikal, ze ktereho je mi uprimne receno dost blbe. Spatna hudba, nudna, absolutne neoriginalni choreografie, ale hlavne - plejada totalne nesympatickych hercu a herecek. Temer vsichni jsou neuveritelne odporni, ze mi bude blbe z muzskych tanecniku v prilehavych aerobickych outfitech, to bych ocekaval, ale jestlize se mi zveda kufr i z tech zenskych, pak uz je to na povazenou. Napr. hlavni zenska role je zde uplne nejvic na odstrel. Velky problem spolecne s hudbou jsou take pevecke party, ktere brutalne tahaji za usi a jednoduse se to neda poslouchat. Cele to tam trosku zachranuje Michael Douglas a system predstavovani jednotlivych clenu Chorus Line, ale budme realisti - muzikal, ktery se neda poslouchat a je vam blbe pri pohledu na performery to muze predem zabalit. 2/10 (21.01.2010)

3,5* Moc se mi líbila jednota místa a času (celý film se vlastně odehrává během jedinného konkurzu na posty tanečníků do sboru v jednom nejmenovaném divadle), dost se mi líbila i některá taneční čísla a stejně tak hudba, za kterou stáli Ralph Burns a Marvin Hamlisch. Kvůli nim jsem se vlastně na Chorus Line díval, maje v živé paměti neuvěřitelná čísla a písně z mého nejoblíbenějšího "muzikálu" vůbec - ALL THAT JAZZ. No jo, jenže po skvělé úvodní scéně, plné rychlých střihů a střídajících se tanečníků, najednou filmu spadne řemen a režisér jej nahodí až na samotný závěr, chvíli před posledním číslem. Je to škoda, protože kdyby se místo pseudopsychologických zpovědí uchazečů o místo v řadě pokusil režisér dostat se postavám opravdu pod kůži a ne jen planě a dlouze šveholit, bylo by to moc dobré dílo. (25.07.2009)

Mám tenhle muzikál moc ráda. Včera jsem ho znovu viděla, snad už po patnácté, a nenudí mě. Častokrát si pustím jen prvních deset minut a JE TO TAM. Ta úvodní scéna konkurzu, kde se valí jedna skupina za druhou, všichni vědí, co mají tančit a tančí (A JAK! ), je absolutně úžasná. Po prvním sítu se vše rázně uklidní, dojde na osobní zpovědi a já mám velkou spotřebu kapesníků, zvlášť když se holky vyzpívávají z toho, jak "everything was beautiful at the ballet". Všichni mají talent (nejraděj mám "Zelenou" - umí a je skromná) a "chtějí tu práci", i když je to jenom "chorus". S koncem se Attenborough vyřádil. Napřed u finálního síta - ten manévr a výrazy ve tvářích mě trhají na kusy. Když tanečníci už v zlatém gala před zrcadly tančí a jejich odraz několikrát "ožije" a vystoupí ze zrcadla, takže je podium jedno zlaté pole, mám s nimi "One Singular Sensation". Fantazie. (20.07.2006)

Jeden z nejlepších muzikálů, který vznikl na podstavě rozhovorů se skutečnými muzikálovými dřiči - s bezejmenými company - sty snícími o sólových rolích. I milostná linka tady vypadá uvěřitelně a je přirozeně vpletena do vyprávění. A největší banálnosti o nemilujících rodičích a útěku do světa baletu, o třetím sexu či homosexualitě tady znějí pravdivě, protože lidský život je vlastně jedna malá banalita. (04.10.2008)