Chorus Line

3,5* Moc se mi líbila jednota místa a času (celý film se vlastně odehrává během jedinného konkurzu na posty tanečníků do sboru v jednom nejmenovaném divadle), dost se mi líbila i některá taneční čísla a stejně tak hudba, za kterou stáli Ralph Burns a Marvin Hamlisch. Kvůli nim jsem se vlastně na Chorus Line díval, maje v živé paměti neuvěřitelná čísla a písně z mého nejoblíbenějšího "muzikálu" vůbec - ALL THAT JAZZ. No jo, jenže po skvělé úvodní scéně, plné rychlých střihů a střídajících se tanečníků, najednou filmu spadne řemen a režisér jej nahodí až na samotný závěr, chvíli před posledním číslem. Je to škoda, protože kdyby se místo pseudopsychologických zpovědí uchazečů o místo v řadě pokusil režisér dostat se postavám opravdu pod kůži a ne jen planě a dlouze šveholit, bylo by to moc dobré dílo. (25.07.2009)

Nejsem zrovna taneční divák, ale v tomhle filmu je hezkých pár míst, kde mi pohyb, jehož jsem svědkem, způsobuje mrazení v zádech, pokaždé, už spoustu let. — To obrovské, umanuté úsilí, které je tu tak opravdově zobrazené, úsilí o to být v něčem tak dobrý, jak je to jen možné, poprat se v pravou chvíli o příležitost s druhými i sám/sama se sebou, mi bylo odjakživa hrozně blízké. I ty intimní prožitky, pocity, výlevy, které Zach doluje z účastníků konkurzu, mi nějakým záhadným způsobem rezonují někde v podvědomí – vážně by mě zajímalo, jaké zasuté ontogenetické či snad fylogenetické zapomínky, jaké podivně intenzivní touhy po ztracené čistotě či po čem se to ve mně už tři dekády rozechvívají třeba u takového At the Ballet. — Romantika je za mě skoro navíc, ale není jí tolik, aby obtěžovala nebo zrušila to nepochopitelné uhranutí, ve kterém na Chorus Line vždycky zírám od úvodních leteckých záběrů Manhattanu až po závěr s postavami vyloučených tanečníků vystupujícími ze zrcadel a slévajícími se v závratně dokonalé vlny zlatého moře. (13.09.2015)

Richarde, tak takový konkurz beru z fleku a myslím, že Majklovo očko, které se tak rádo dívá na krásná ženská tílka si taky přišlo na své i když jemu samotnému se tam moc prostoru pro svůj herecký um nedostalo. Baječný, raketový nástup mě okamžitě nastavil na tu správnou taneční vlnu, to byla paráda. Pak jsem si poslechla pár lidských osudů několika baletních postav, většinou formou zpěvu a tady musím opět pochválit za výborný nápad. Zkrátka všechny ty postavy mně byly blízké od samého začátku a to je v muzikálu kumšt. A Chorus Line má švih, spád, oku lahodící barvičky, výbornou muziku a konec byl, jak jinak než pompézní baletní gejzír....nádhera ! Do pětky mně asi schází jen můj urputný boj s titulkama:-) (08.03.2015)

Taneční, akční, neobvyklé × dlouhé, chvílemi nuda. Nebyl to špatný snímek, začátek filmu, kdy se vybírali taneční jedinci byl víc než poutavý a akční. Poté, ale co se nejužší výběr postavil do řady a každý tanečník začal zpívat o svém životě, to nastala opravdu nuda. Písničky nebyly nijak poutavé, bylo to dlouhé, o ničem. Do toho neustále se vtírající bývalá tanečnice a partnerka choreografa. Námět to byl ale zajímavý a velmi neobvyklý. (16.06.2009)

Z úvodu srší taková energie, že je po chvíli naprosto jasné, že ji tvůrci nemohou udržet po celou stopáž. A také že ne. Ovšem nijak to nevadí, jelikož i po úvodním hromadném sítu jde stále o dobrý film. Dokud se mluví, tančí a hraje, tak to má něco do sebe. Problém nastává ve chvíli kdy dojde řada na zpívání. Většina písní je totiž o ničem. O jednotlivých účastnících konkurzu nám nic moc neřeknou a jsou celé takové "odnikud nikam". Většina, naštěstí ne všechny, jelikož je tu i pár kousků, které naopak po této stránce fungují výtečně. Pochválit je třeba také Michaela Douglase, který charismatického Zacha zvládá s bravurou sobě vlastní, byť za celý snímek v zásadě nevstane ze svého místa za mikrofonem. Chorus Line je velmi zajímavý muzikál, kterému by paradoxně prospělo více mluvení a méně zpívání. (06.01.2008)