Úkryt v zoo

Konečně zase jednou film o válce, který pochopil, že abys lidi přesvědčil o tom, že máš kule, nemusíš je hned všem ukazovat. Na ženě nejpřitažlivější a ve filmu nejděsivější je to, co nevidíš. Krásný a upřímný příběh (ne)obyčejných lidí, kde zlo je schováno do pohledů hajzlů a dobro do srdcí těch hodných. A ke mně jako k divákovi najednou všechny ty emoce připlavou mnohem blíž a s daleko větší intenzitou, než když jsou na jeden záběr troje vyrvaná střeva a čtvero ustřelených hlav. Mám radost, že k nám Amíci pro změnu nepřiletěli jenom ušetřit, ale že u nás taky i natočili čupr film. (15.04.2017)

Zookeeper's Wife nabízí dějové srovnání s třeba takovým Pianistou. Jenže tam, kde Polanski dokázal diváka spoutat nekompromisně osobním příběhem, oddává se Úkryt v zoo frigidně odosobněnému vypravování, které je tak typické pro pseudo velkoprodukční evropské historické snímky posledních let. Prostě se odvypráví příběh, vyhneme se jakékoliv možné stylizaci, jakékoliv snaze aktivně působit na diváka a filmovým způsobem ho ovládat. Výsledkem je tak zcela logicky emočně plochý film, který vás možná neurazí, ale rozhodně vám toho asi moc zajímavého nepředá. V pár aspektech mě Úkryt v zoo však přeci jen zaujal, a tak ho nemám tendenci úplně potopit. Mám slabost pro Jessicu Chastain, v úvodní expozici mě příjemně překvapilo, že jsem na první pohled neviděl nikde žádná CGI zvířata a pobavila mě také linka "milostného trojúhelníku", která při trošce fantazie připomíná ve svých základech legendární setting Hitchova Notorious. Niki Caro tedy natočila film absolutně postrádající jakoukoliv emoční nadstavbu, který ale může celkem bezkonfliktně zaplnit volný večer. 5/10 (18.10.2017)

Dávám tři hvězdy, aby si někdo o mně nemyslel, že jsem zpátečník nebo podporuji ruskou armádu. Ale kočka není pes a když dva dělají totéž, často se to od sebe podstatně liší. A také: podle "skutečné události" nebo dokonce podle "true story" se mi už zajídá. Jakoby to, co si člověk vymyslí nebylo stejně skutečné jako to, co se stalo před pomalu sto lety. Tady byla po mě skutečná pouze režisérčina snaha udělat dobrý byznys, a do toho dala všechno. Ale na vrtání se ve varšavských záležitostech musí být člověk Polák a musí mít kule a nejlépe, když se jmenuje Polanski. Doložím to jedním (z mnoha) příkladem v ději a jednou v dialogu: Režisérka nechá vybudovat (paralelní/humanitární) gheto v ZOO pod halou, ve které manželé Žabinští jednají s nacistickými pohlaváry, aby vzudila náš thrill (nikoli suspension). Paní Žabinská se "dívá zvířatům do očí a vidí jim až do srdce"; to by žádný znalec zvířat nemohl říct. Ještě možná jeden příklad dokládající (určitě podle skutečnosti), že telefon je pomalejší než klus: Důstojník SS Lutz Heck vyhlašuje ze své kanceláře okamžitou razii do ZOO, zatímco přítomná pí Žabinská do ZOO pohodlně dokluše, zorganizuje přepravu a vyklidí jeho stávající židovské obyvatelstvo před příjezdem nacistické zásahové čety. Proč se o tom zmiňuji? Prostě se nerad nechávám vodit za nos. Pro film to platí stejně jako pro život. - Poznámka: v jedné recenzi čtu: "Nacisti (potažmo i Rusové)..." a tohle číst už nikdy nechci, a je to také důvod pro odstranění z oblíběných uživatelů. (No, jenže to neumím!) (23.03.2024)

Předně - je dobře, že se tyto příběhy připomínají. I po skoro 80 letech to má stále cenu a nesmírně si vážím všech těch statečných, kdo za okupace někoho ukrývali ať už to byl Žid, či třeba sestřelený letec atd... Na film jsem se těšil a po dokoukání jsem krapet rozpačitý. ZOO byla udělána krásně, J. Chastain patří mezi mé oblíbenkyně takže nebylo co řešit, film potěšil českými lokacemi i účastí českých herců... A samozřejmě nesmíme zapomenout na záporáka v roli Daniela Brühla. To vše hrálo filmu skvěle do karet. Navíc nevím jestli to hrála nebo nebo ne, ale na Jessice bylo vidět, že si všechna ta zvířátka opravdu užívá. No jo, jenže pak vypukne válka a do přepadeného Polska (které si ale předtím coby kámoš Hitlera stačilo urvat kus naší republiky) vstupují Němci. Židi jsou ve Varšavě posléze zavřeni do gheta a okupanti se postupně rozlezou po celém městě jako mor. Chápu, že byl film točen dle skutečných událostí, ale to s jakou lifrovali hrdinové ty lidi z gheta mi tam prostě neštymovalo. Němci nebyli blbí. Dnes už v Gemanistánu asi jsou a pryč je jejich důkladnost a přesnost a s inženýry z Eritreji to bude ještě horší, ale za druhé světové vše muselo sedět. Jména, čísla, materiál, všechno... I k vypáleným Lidicům a Ležákům si vedli evidence všeho zabaveného včetně slípek a králíků ! Velmi bych se divil, kdyby Zabinský vypochodoval z brány gheta s 5 internovanými do svobodné zóny a prostě se už ten večer nevrátil zpátky. Nejen sám, ale s nimi. A po čase zase a zase... Asi ty lidi nějak ven dostávali, ale tohle bylo dost okaté a nejvíce ta scéna spodezíravým esesákem Václavem Neužilem, který se pak omlouval oběma doktorům ...! Tohle u mně prostě filmu shodilo kredit. Chyběly mi tam i nějaké vypjatější monety (mimo závěru, kde se to dalo očekávat). Jakoby si to tvůrci odškrtli hned na počátku se zvířaty a na lidi jako by se už nedostalo. Plačící dítě kterému drží ruku před ústy Marta Issová s ještě vyvalenějšíma očima než obvykle zatímco o patro výše naslouchá pláči esesák fakt za vypjatý moment nepovažuji, spíše už za nudné klišé... Jinak to bylo ale velice koukatelné, dobové reálie byly slušné a neznalému divákovi film ukázal část válečných dějin Polska. Dávám tedy za tři solidně padělané pracovní knížky z pekárny. * * * (06.07.2018)

Je to škoda. Co se tématu týče, určitě zajímavý příběh o velké statečnosti. O to méně v realizaci děje. A celé je to takové moc hollywoodské. Píšu to nerad, ale nemohu si odpustit otázku, která je pro mne víc než hádankou. Kde se ve varšavském ghettu vzalo tolik zbytků jídel? Pokud se nemýlím, tak považuji za velmi pravděpodobné, že tam plno obyvatel umíralo hlady za strašlivých podmínek. Co říci více? Pro mě osobně nebylo očekávání naplněno. Čím nechci říct, že by to bylo úplně špatné. (03.09.2017)