Ladíme!

Tak tohle bylo výborné. Takhle má vypadat pořádné guilty pleasure aneb vše, čím by si Glee přálo být. Skvělá režie, scénář a herci. Kupodivu jsem si u coverů popových písniček nechtěla vystřelit mozek z hlavy. Skoro vůbec to nebylo kýčovité. Hlavní romantická linie funguje na jedničku. No a navíc to vzdává hold Breakfast Clubu! Co víc si člověk může přát? (15.12.2012)

Celý film na mě působí dojmem "pojďme rychle natočit accapella muzikál pro teenagery, dokud je ještě Glee v televizi = dokud to děcka ještě žerou". Avšak z nějakého zvláštního důvodu to funguje. Romantická část příběhu není přeslazená ani nepůsobí zbytečně natáhnutá, accapella songy nenudí a občas Vás donutí si i zanotovat, electro remixy soundtracku jsou naprosto perfektní, a kdyby nebylo hodně zbytečných (doslova) zvracících pasáží, snad bych Pitch Perfect dala i hvězdiček pět. Jednoznačně nejvyvedenější komedie těchto Vánoc! (22.12.2012)

Schematická teen jednohubka, která se sice jistým způsobem snaží vybočit drobnou sebereflexí a odkazováním k jiným žánrovým klasikám (Snídaňový klub), ale nakonec se stane stejným z nekonečného zástupu. Aby se Ladíme! dalo brát více vážně v kontextu podobných snímků, muselo by mít především sofistikovaněji uchopené ženské postavy – další Ženy sobě se bohužel nekonají, parta holek je bohužel jen směska stereotypních figurek, která má danou roli ve skupině a určitý druh running jokeu (japonka mluví potichu, bohatá dceruška panuje, tlustá Amy dělá nechutné vtipy apod.). Příběh také není z nejdůmyslnějších, někdy si tato celovečerní variace na Glee dělá srandu ze své podstaty, záhy se však vytasí s její adorací. Co teda ve výsledku Pitch Perfect je? Body dolů za useknuté finále, body nahoru za sympatickou Annu Kendrick, kvůli níž je celý tenhle „muzikál z vysoké“ tak o dvě třídy koukatelnější. (18.12.2012)

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)

Tak tohle je přesně můj šálek kávy na odpočinkový parádní večer. Hudební komedie. K tomu všemu tady je spousta výborných herců, samozřejmě že se sází na to, že to celé potáhne Anna Kendrick a Wilsonka. Ale je tu i řada dalších zajímavých a výborných herců. Jasně.. je to tak trochu blbost pro teenagery, ale když už se má člověk dívat na takové filmy, tak jedině ty vkusné a opravdu vtipné, které mají i jakýsi příběh. Hlavně je to z velké části o hudbě - a capella - abych byla přesná, a musím říct, že závěrečná píseň Bell a ta, kterou zpívaly v tom podchodu nebo co to bylo, tak byly rozhodně z celého filmu nejlepší. Prostě zbožňuju mash-upy...jakože opravdu zbožňuju (díky Glee, za to že jich máš tak hodně). Takže tenhle film vřele doporučuju jako oddechovku na - řekněme - sobotní večer. (19.12.2012)