Ladíme!

Tak na tenhle film jsem se těšil a věděl jsem proč. Jo, dějová linka je to největší klišé, jaké si dokážete představit, ale s tím jsem i do tohoto snímku šel. Ovšem pokud to překousnete, tak se jedná o super film. Co se týče srovnávání s Glee nebo High School Musical, tak bych řekl, že společného mají pouze tu hudbu a prostředí... Pitch Perfect je z nich však určitě nejvtipnější, komediální linka se podle mě celkem dost daří (i když by jí mohlo být klidně i více) a to nejen díky "Fat Amy", která byla naprosto skvělá, ale i díky většině dalším sympatickým herečkám. No ale hlavně je soundtrack opravdu vydařený a fakt jsem se i zasmál. A klidně by mohla být další klišé dvojka, fakt... :) (15.12.2012)

Měla jsem pocit, že sleduji Glee od znova, jen s vyměněnými herci. Film je plný klišé od začátku do konce, žádné překvapení, šablonovité postavy i vztahy, zkrátka nic, co by mělo nějakým způsobem vybočit z řady klasických teenagerovských hudebních filmů, nicméně se jedná o neškodnou jednohubku, u které se možná dobře pobavíte. A to především díky sympatickému hereckému obsazení, současný americký pop je zde zabalen do zajímavého kabátu, takže ani netrhá uši a některá čísla jsou moc povedená. Škoda, že si tvůrci neodpustili několik trapných a nevkusných vtípků (to zvracení bylo vážně nutné?), které celý výsledný dojem sráží dolů. (22.12.2012)

Celý film na mě působí dojmem "pojďme rychle natočit accapella muzikál pro teenagery, dokud je ještě Glee v televizi = dokud to děcka ještě žerou". Avšak z nějakého zvláštního důvodu to funguje. Romantická část příběhu není přeslazená ani nepůsobí zbytečně natáhnutá, accapella songy nenudí a občas Vás donutí si i zanotovat, electro remixy soundtracku jsou naprosto perfektní, a kdyby nebylo hodně zbytečných (doslova) zvracících pasáží, snad bych Pitch Perfect dala i hvězdiček pět. Jednoznačně nejvyvedenější komedie těchto Vánoc! (22.12.2012)

Promarněná šance, promarněná šance, promarněná šance! Stopáž mohla být kratší alespoň o dvacet minut, prospělo by to. Ani choreografie nejsou nijak zvlášť převratné, i když tady nejde zrovna o tancování, ale při zpívání taky nemůže člověk stát jako dřevo. V podstatě je to o čekání na velkolepou finálovku, která to všechno nepodařené strčí do kapsy. Takle to fungovalo i u mě. Asi jsem se pořádně namlsala někde jinde a nebo už nepatřím mezi cílovku, na kterou se tenhle film zaměřuje. Ještě mám jednu výtku a to jsou dvě nechutné scény. Mě ten poblink stačil jednou. Po druhé už byl úplně zbytečný. Když to vezmu z druhé strany, tak jsou tu samozřejmě herečky, které tenhle canc táhnou velkou silou vzhůru, jistě Anna Kendrick je sympatická herečka, ale já mám na mysli hlavně osobu, která hrála tlusťošku Amy, tedy Rebel Wilson. Většina fórků stojí přímo na ní a ona se stará o zábavu. Ovšem , jako skupina se tyhle holky hledaly až se našly. Proti použitým písničkám nic nemám, i když můj šálek kávy to rozhodně není. (22.01.2013)

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)